Peter @ Southampton

Letošní velikonoce trávím v Praze, takže nic extra se neodehrálo. Školou jsem doslova zavalen, nevím, co dříve… a jsem rád, že aspoň trocha stíhám ladit formu na sobotní ½maraton. Ale co, to už k životu patří; alespoň si nemohu stěžovat, že by nebylo co dělat ;-). Dodatečně tedy štastné a veselé, Velikonoce of course.

© scerpica

Dneska mi přišel mail od otce s jedním docela povedeným vtipem o Ostravácích… úplně mě rozsekal, snad bude mít podobný úspěch i u vás ;-).

Ve tři ráno bouchá ožralý havíř na dveře svého bytu.

Otevře mu rozzlobená manželka:

Teď se chodí domů, ty ožralo?

Ti jebe pičo? Jen jsem si kurva přišel pro kytaru !!!

Toť podle mě správný přístup k životu. Dnešek se moc nepovedl — v plánu byla docela pohodová brigáda pro BitService, firmu, pro kterou jsem již párkrát pracoval. Tentokráte se jednalo o převoz počítačů z finančního úřadu v Ustí n. Labem do Prahy a dvou dalších okolních měst. Pro mě to znamenalo akorát nasednou do dodávky, nechat se zavést na místo, naložit pár monitorů, rozvést je a hurá domů s cashem v kapsi.

Jenže to úplně nevyšlo ;-). Asi 30 km za Prahou se nám porouchalo vodní čerpadlo, začal se přehřívat motor a vše bylo rázem v pytli. Nakonec jsem namísto výdělku zabil skoro dvě hodiny na dálnici, další dvě hodiny cestováním zpět na kolej… Ale co…, sranda byla, zážitek nezapomenutelný, a peníze koneckonců nejsou vše.

Přes víkend přidám konečně pár fotek z MGP plesu, takže stay tuned!

Po vzoru Mr. Dvoraka z PCMag nabídnu krátké ohlédnutí za rokem 2007, který zanedlouho skončí, a vezmu to v bullet-pointech…

UK - inu, k UKačku není prakticky co dodat. Po dvou semestrech jsem se rozhodl studium přerušit, důvodu pro tento krok bylo povícero. Ten hlavní byl objem matiky, kterou jsem horko-těžko (ne)zvládal. Když se nad tím tak zamyslím, člověk nemusel studijní čas věnovat ničemu jinému než právě matice, což je další důvod, proč jsem se rozhodl přejít na…

VŠE - kde jsem zatím maximálně spokojen. Nestuduji sice ekonomii per say (jsem na 4ce, tedy fakultě informatiky a statistiky), ale i tak je to mnohem lepší. Pár chyb se také samozřejmě najde i zde, ale co by člověk chtěl, že ano ;-). Rozhodně mohu vyvrátit pochybná tvrzení typu “nejtěžší gympl v Praze” či “tramvajová škola” (pro neznalé — říkává se, že pokud vás nesejme tramvaj, VŠE zvládne i kdyby nechtěl). Po studentovi se vyžaduje, aby průběžně studoval prakticky ve všech kurzech, a díky kupě domácích projektů si připadám, jako kdybych se za poslední tři měsíce něčemu praktickému skutečně přiučil. Ted už jen zbývá úspěšně zvládnout zkouškové a hurá do druhého semestru.

PIM - velkou část svého života v roce 2007 jsem strávil v Pražském marathonu, kde jsem dělal recepčního, “děvku pro všechno” a chvíli také foreign-promo managera. Ničeho, co jsem v PIMu prožil, nelituji a rozhodně to pro mě byla jedna z největších zkušeností do života. Naučil jsem se jezdit v Praze, podíval se do světa, poznal svět pracujících a získal pár přátel, se kterými se potkávám dodnes. Daly by se určitě najít i nějaká ta negativa, nicméně těch je minimum.

BLANICE - od září mé nové bydliště v Praze. Vyhlášená party kolej není vyhlášenou party kolejí pro nic za nic, viz předchozí příspěvky a fotky na flickru. Někdy to tady proklínám, někdy si to tady nemohu vynachválit. Inu, jak se to vezme, za co jsem ale opravdu vděčný, je spousta nových friendů, se kterými jsem poznal nespočet nových věcí, na které se prostě nezapomíná.

FRIENDS - tady nebudu nic psát, jen přidám pár obrázků těch, kteří jsou mi nejbližší.

SPORT - život bez pohybu? no f**king way! Jak jsem již psal, na kolejích člověk pozná mnoho nových věcí, jednu kategorii v mém případě tvoří sportovní aktivity — jmenovitě spinning a tae-bo. Oslovily mě natolik, že jsem se rozhodl udělat si licenci instruktora. Zatím je to ale jen plán ;-). V průběhu semestru jsem ještě pravidelně chodíval plavat na Podolí, tu a tam zašel zapumpovat se železem do nevybavené kolejní posilovny a venku párkrát předvedl, v čem spočívá krása free-style frisbee. Nesmím opomenout boulder/rock-climbing, i když vzhledem k poloze mého současného bydliště šlo lezení poněkud do ústraní… Hlavní cíl — uběhnout marathon pod 4hod — sice uskutečněn nebyl (viníkem je zranění kolena), ale hádám, že tento či nejpozději v roce nadcházejícím se to podaří!

FAMILY - v roce 2007 se přihodilo něco, co mě zatím nepotkalo, a sice smrt jednoho z nejbližších. 6. listopadu zemřel mamčin tatínek, kterého těsně před operací potkala krátká, avšak závažná nemoc. Prožili jsme spolu toho opravdu vela. Život jde ale dál, tak či onak jsme se s tím všichni smířili a jsem rád za všechny vzpomínky, která zůstaly.

CESTOVÁNÍ / KULTURA - rok 2007 byl co se plezíru týče poměrně bohatý. Vyjmenovávat všechny výlety/výstavy/divadelní představení/filmy, které jsem za uplynulých 12 měsíců absolvoval, by vydalo na několik samostatných příspěvků. Uvedu však, co mě oslovilo nejvíce — výstava fotografií World Press Photo v prostorech pražského Karolina, při které jsem si uvědomil, co vše je schopna fotografie vyjádřit a proč se bez ní dnešní svět medií neobejde.

Tot asi vše ;-). Všem přeji do Nového roku jen to nejlepší, at vykročíte tou správnou nohou a at se daří ve všem, na co sáhnete!

created by stepan-elias

Po delší době se opět vypravím domů, konečně… Nebude to sice na dlouho (v neděli musím fahrovat domů), avšak po určitých neshodách/komplikacích na mém současném pracovišti jsem vděčný i za toto. Čeká nás hodně slavení, babička s dědou jsou zase o rok starší a přát k narozeninám budu také otci. Čili pobyt doma nebude nic lehkého, nemluvě o resetu mozku se Zbyškem a dalšími ;-).

Před nějakou dobou jsme si s kolegou z PIMu objednali posilovací desku, ať se přes léto pořádně připravíme na outdoor climbing i v dobu, kdy nejsme na stěně, ale v práci ;-). Deska minulý týden přišla, po schválení výše postavených došlo včera dopoledne k jejímu namontování. Menší komplikace se sice vyskytly, ale jedna návštěva železářství vše vyřešila. Co na ni říkáte?

Our new climbing desk at the office

Vše vypadá naprosto famózně, jen by bylo potřeba mírně ji přejet ocelovým kartáčem, nezbroušená je docela hrubá a “trhá” kůži… Jo, mít něco takového nad dveřma není jen tak, za každé projití jste povinováni udělat dva shyby. Počítám, že časem polezem trasy obtížnosti 7+ (to už se člověk i zapotí).

Pokud něco podobného budete dělat, doporučuji mírné omezení ve dny, kdy jdete na stěnu/boulder. Dneska jsem se visel/vytahoval prakticky od rána do večera, večer v pět jsem společně s Michalem (mortacci na fotce) a Maschou (naše nová climbing-partnerka ze Switzerlandu) vyrazil do BoulderBaru. Po hodině lezení jsem skončil s celkem čtyřmi puchyři na prstech ;-). “Tejpa” sice něco vyřešila, a jak říkají v UAX, harder than hardcore… tak je to prostě nejlepší!