Pražský maraton je doslova za rohem, Marathon Expo se otevírá již tento čtvrtek a celý nadcházející víkend bude ve znamení běhu. S největší pravděpodobností se účastním jen pasivně, i když původně jsem to chtěl pojmout recesisticky a na trať vyrazit s cílem doběhnout v jakémkoli čase… ale ještě se uvidí ;-).
V ČR se bohužel moc neběhá, i když rok od roku je to lepší. A to i díky takovým exotům jako je Vílém Čok, kteří běh tak či onak popularizují. Loni se Vilda zúčastnil se svými kolegy z muzikálu Angelika Firemního půlmaratonu, letos dostal nápad vytvořit první běžecký videoklip. Já jsem byl poctěn nabídkou účinkovat v něm. Natáčení proběhlo začátkem dubna, pak následovaly necelé tři týdny ve střižně maestra Beránka a hotový výsledek vypadá následovně:
Note: já jsem ten jeliman v baseball cap
Pokud nemáte neděli 11. května co na práci, vyražte povzbudit tisíce běžců. Ono, porovnávat PIM a Boston Marathon v počtu přihlížejících je trošku zavádějící, neb samotná účast je v případě nejstaršího marathonu světa zhruba 8-násobná. Stačí ale, když se podívate na video-rozhovory/video-reportáže s účastníky Bostonu, a bude vám hned jasné, že Praha má ještě co dohánět. Nebýt ale PIMu, jediného několika-tisicového závodu, byli bychom na tom ještě hůře ;-|.
Tak jsem se konečně odhodlal a upgradoval svůj blogovací systém. Pro vás se na pohled asi nic moc nezmění, avšak admin sekce doznala poměrně značných změn. A mohu říci, že dojmy jsou zatím jen pozitivní. Po dlouhé době jsem se rovněž odhodlal vyrazit domů — a zatím taky jen to pozitivní.
Minulý čtvrtek se v Praze uskutečnil koncert 19-leté slečny, známé pod ‘uměleckým’ jménem Rihanna. Textů o tom, jak tato mladá pohledná holka láme rekordy nejen v hudbě, ale i v tom, co vše je možné, pokud kolem sebe máte správné lidi s dostatečným množstvím peněz.
Proto tady takové bláboly psát nebudu, songy od Rihanny taky moc nemusím, ale dovolím si zde uveřejnit dvě videa spojené s její hitovou skladbou Umbrella. Jedno je z natáčení, druhé hotová verze. Porovnání je myslím docela interesting…
Rok se s rokem sešel… a březen byl opět měsícem bálu Masarykova gymnázia v Příboře. Průběh obvyklý: tanec, víno, ženy. Toho posledního bylo nejvíce, stejně jako v Lubině jsem zvolil metodu random-selection a fungovala bezvadně ;-). Tímto bych rád dodatečně poděkoval Ivetce, Majce, Lence, Lucce, Gabči (té nejvíce), Terce, Hance, Katce, Barči, Ilonce, Martince, Káji, Anetce, Pavlínce, Jitce a Peťce za tanec a příjemně strávené chvíle.
Snad jsem na žádnou nezapomněl, to by mě nesmírně mrzelo ;-). Celkově bych ples ohodnotil jako průměrný, obsazení však bylo unikátní — Zbyšek s Petrošem, Hurvajz, bratranec Roman, Borgio. Plezíru bylo tolik, že jsem si to všechno ani nezapamatoval…
Nezbývá než dodat, že příští rok se v příborském kulturním domě opět živí a zdraví shledáme! No matter what it takes.
Několikero fotek na závěr (celý set tradičně na Flickru):
Další vyvedené večer. Z původního plánu pořádně se vyspat na ranní plavání po intenzivním přesvědčování sešlo a vyrazilo se za zábavou do centra. Původním cílem byla návštěva Nation2Nation Party, která se tento týden konala v Radosti FX. Tam ale bohužel bylo přeplněno a jaksi nám zamezili jít dovnitř ;-).
Inu, co už. Po krátké zastávce v McDonald’s a KFC se najednou kolem mihla tramvaj č. 4. Slovo dalo slovo, my do ni naskočili a než jsme se naděli, stáli jsme na Smíchově… a následné rozhodování bylo poměrné krátké, neb přímo před námi stál Buldok Music Bar, na který mám docela pěkné vzpomínky ještě z dob v PIMu. Moc lidí zde sice nebylo, ale o zábavu bylo vystaráno zejména díky hudbě a dalším přítomným, jejichž věkový průměr byl prakticky dvojnásobný. Hodinku jsme tu nějak zabili a pak vyrazili nazpět do Radosti v naději, že tentokráte se dovnitř již dostaneme.
A taky že jo. Průběh obvykly — po oblígatním přivítání s černochy, kterých opět bylo více než všech ostatních, následovala akademická čtvrthodinka u baru, poté návštěva tanečního parketu/chill-out roomu. O půl třetí jsme to zabalili, odešli na 511 a vyrazili zpět na kolej, uspořádali krátkou after-party se štávou od Jindry a tak zhruba kolem čtvrté zalehli.
Páradní večer, to beze sporu, jen to plávání dalšího rána nebylo úplně ideální. Hlavně když se plavala 100m freestyle na čas, k tomu všemu ne na šířku, ale na délku bazénu v Podolí (50 m). Čas nikterak ideální, tím, že se člověk točil jen jednou tratil docela výrazně — v mém případě dobrých 12 s. Challange ale pěkný…
Recent Comments