Zítra tedy prosím držte palce!

Tento post je věnován kamarádům a kamarádkám, které právě maturují na MGP. K podrobnému popsání dne, kdy jsem “zvládl” zkoušku dospělosti, se snažím dokopat už delší dobu, a až po dnešním krátké icq-konverzaci s Tomášem Z. jsem se konečně rozhodl. Tak tedy, bylo nebylo…
…vše začalo svatým týdnem, tedy posledním přípravným týdnem, který v mém případě čítal 10 dní (neb jsem maturoval až ve středu 24.) Plán byl jasný:

• 2% angličtina, více není třeba, umíte-li říci souvisle několik vět, které dávají smysl a o kterých lze říci, že jste jejich autory.
• 8% programování. tak akorát, teorie zde nebyla prakticky žádná, čili stačilo napsat pár zdrojáků, projít si starší příklady a modlit se, ať na mě nezbyde například soustava rovnic či ukazatele ;-)
• 10% matika, více nebylo potřeba, jelikož po změně učitele (Palacký -> Heraltová) a s výbornými cvikami, které vedla pí. Garncarzová, jsem měl pocit, že středoškolskou matiku jsem docela zvládl.
• 80% čeština, neb na tu jsem celý čtvrťák prakticky ani nešáhl. z opakovacích písemek jsem zpravidla nejlepší známky neměl (nebyl čas a nálada na šrocení několika desítek stran nazpaměť), ale naopak ze závěrečně slohové práce se mi povedlo dostat jedničku, takže k úspěchu stačilo neudělat ze se be blbce — a to mi zabralo poměrně dost času…

Ale teď už k maturitě samotné. Noc před osudným dnem byla strašná, spal jsem jen několik málo hodin. Stálo to za to, ten pocit, že člověk nic neví… a snaha napravit to, která spočívá v učení se i den před samotnou maturitou, je to nejhorší, co můžete udělat. Uvidíte sami, na ty chvíle nezapomenete.Ráno ve středu 24. května jsem se vyfrajeřil, sebral vše potřebné a odjel do Příbora. Přijel jsem klasicky pozdě, naštěstí jsem ale nešel na řadu (začínalo se angličtinou) jako první. Maturitní témata z angličtiny je jeden velký humor. Alespoň trochu schopný člověk se na ně — podle mého názoru — může vykašlat, stačí, když kreativně přebíhá z jednoho tématu do druhého a lže ;-). A je jedno, jestli mluvíte o Praze, sportu či hudbě, o které jsem se rozprával s pí. Kálovou já. Vymýšlet, vymýšlet, vymýšlet, pokud možno tak, aby se vás nemusela ptát na věci, které lze nějak zkontrolovat. Já jsem takto vytrickoval i předsedu maturitní komise, který se mě snažil zaskočit otázkou, jaká je má oblíbená hudební skupina. Stačí vymyslet nějaký blábol, o kterém můžete říci dalších několik blábolů. Výsledek je takový, že mluvíte a nikdo — krom vás — neví, že melete jednu pičovinu větší než druhou. Někdy to může být trošku problematičtější. Stačí si vytáhnout Prague a je to rázem podstatně složitější. Ale pořád platí to, co jsem již napsal — stačí mít trošku inteligence a vybruslíte z čehokoliv. Když nevíte nic o historii Charles Bridge, řekněte, že se na něm krom jiného startuje Prague Half Marathon, který… bla bla bla. Možná nedostanete za výbornou, ale aspoň vás nevyrazí ;-)

Druhý předmět — programování — byl loterií. Na otázce záleží výsledek, pokud bude soustava rovnic, jsem v prdeli, pokud bude mincovna, na potítku bude čas i na masturbaci. A taky že byl, z teorie jsem měl obecnou strukturu programu v jazyku Pascal a z příkladu pak mincovnu. Vše fungovalo, došlo i na představení ročníkové práce. S panem předsedou jsme si závěrem popovídali o tom, proč používat Firefox namísto Internet Explorer. A bylo.

Nálada po prvních dvou předmětěch byla suprová. Zatím to šlo jen dobře, avšak rozhodovat se bude až nyní. U češtiny by se dalo říci to samé co o prográmku. Otázka určuje výsledek. A opět, výběr otázky neměl chybu. PC mi vylosoval novinařinu. Na potítku jsem si přečetl jeden článek v Reflexu (reportáž), o kterém jsme poté diskutovali s pí. Šimíčkovou a Konečnou (která se jmenuje Jana, což by nebylo nijak důležité, kdyby 24. nebyl svátek Jany ;-), čehož jsem pochopitelně využil a to samé doporučuji vám, zabijete dobrou půlminutu…). Po dialogu o reportážích následoval můj výklad o tom, jaké jsou u nás média a jaký je rozdíl mezi bulvárem a “seriozním tiskem”. Prostě fraška za všechny prachy, kterou završil předseda, který mi namísto toho, aby ověřoval mé dovednosti a znalosti, doporučil, ať se odpoledne dívám na televizi, kde dávali zajímavý dokument o bezpečnosti na internetu nebo něčem podobném. Na mou maturitu z češtiny byla přítomna i pí. Lenertová, takže bylo záhodno zmínit se o Freudovi ve spojení s tiskem, což nebylo žádný problém, jelikož se slavilo jeho “výročí”. V Týdnu byl o něm parádní článek, nad nímž jsme taky nějakou tu minutku strávili. Zkrátka a dobře, to nejhorší dopadlo nejlépe, jak mohlo. Kdo tam byl, určitě nezapomene, protože na češtinu samontou (zejména pak tedy na literaturu) moc času nezbylo.

Na závěr matika, tedy předmět, ve kterém jsem si věřil asi nejvíce. A i když jsem dostal naprosto debilní otázky (analytická geometrie + konstrukce pomocí množin bodů daných vlastností), vše dopadlo dobře. Zkoušející — již zmíněné matikářky — neměly chybu, předseda taky ne. Byla sranda a veselo, a jelikož jsem byl posledním maturujícím člověkem toho dopoledne, atmosféra byla víc než uvolněná. Po popsání celé tabule jsem odešel za ostatními. Následovalo několik minut čekání na výsledky.

A dočkali jsme se. Abych to zkrátil, dostal jsem za čtyři a dodnes to svádím na štěstí. Čeština a prg mohlo dopadnou mnohem hůře, ale nedopadly… A bylo tedy co slavit. Večer jsme se sešli v nepočetné skupince — já, Zbyšek, Šárka, Koudy & Tajchy — a zažili nezapomenutelné.

Už tomu bude nějaký ten rok, co jsem ofiko “dospělý” ;-) Těm, co to prožijí za několik málo týdnů, přeji ještě jednou co nejvíce úspěchu a štěstí, a taky to, ať si to pořádně užijete — něco podobného se už nebude opakovat… Jo a nejezděte v “den D” do školy autem. Mně po cestě upadl výfuk, a to rozhodně na psychickém rozpoložení nepřidá ;-)

Viděl jsem zatím pouze sestřih uveřejněný na NBA.com. Těžko říci, podle něj to vypadá, že loňský rok byl mnohem, mnohem zdařilejší (Dwight Howard a jeho super-man jump na zvýšenou obruč). Co jo všem důležité je to, že opět zvítězil Nate Robinson, který se tak stává prvním hráčem v historii, který by tuto prestižní contest vyhrál hned 3x.

Ale show to určitě byla dobrá a těším se, až si ji dnes večer celou vychutnám! Níže je alespoň onen sestřih z loňského roku, letošní se zatím na Youtube nevyskytuje :-).

Nechci si hrát na kvalifikovaného sportovního redaktora, proto to celé zkrátím. Dalo by se jednoduše (a klišovitě) říci, že level of skiing went through the roof. Asi bude stačit, když vložím tato 3 videa:

Bobby Brown – Slopestyle Gold

Bobby Brown – BigAir Gold (first double gold medalist ever!)

Kevin Rolland – SuperPipe Gold

S konceptem 52 Blessings přišel poměrně populární newsletter Photojojo.com a jeho podstata spočívá v tom, že každý týden vyberete jednu fotku, která je svým způsobem jedinečná. Výběr samotných snímků je zcela indviduální a neřídí se žádnými pravidly; můžete prostě a jednodušše vzít fotku, která se nejlépe povedla, anebo například tu, která daný týden “reprezentuje” pokud možno co nejvíce.

Originální popis již zmiňované skupiny na Flickru je následující:

Once a week post a photo of something you are most grateful for. This gives us a chance to reflect on the good things we have learned from or that have made us better in our everyday lives or things we just enjoy! I think everyone needs to be more grateful for what they have now days instead of always thinking about what we want! This is one of the things we can do to be more gracious people. It will be like a photo gratitude journal.

Má kolekce rozhodně není dokonalá, nemluvě o kvalitě některých fotek. Myšlenka celého konceptu je ale jednoduše geniální; a navíc perfektně doplňuje můj weekly-review projekt, do kterého jsem se pustil po přečtení GTD bible od Allena. O tom ale až zase někdy jindy ;-)

Všem známým, kamarádům, sportovcům a rodinným příslušníkům tedy přeji pokud možno co největší vánoční pohodu, bohatého Ježíška a taky maximálně úspěšný rok 2010, který alespoň pro mě bude dost zajímavý.

Plány se sice kvůli zranění trochu pozměnily (klidový režim na léčbu nestačí, bude potřeba skalpel :-|) a vše se vývojem událostí během předchozího dne tak trochu zkomplikovalo, ale člověk se na to musí dívat pozitivně.

Úraz na kolenu si vyžádá řádově několik měsíců léčby (optimistická verze 2, pesimistická 4 a více). Beru to tedy jako jeden velký challange a pevně věřím, že se “do starých kolejí” dostanu snad již v dubnu (bez jakýchkoliv omezení, ale uvidíme, co budu psát za 4 měsíce).

Na červenec, kdy se koná triatlon v NYC, bych se tedy snad jakž takž připravit mohl, byť původně vysoké ambice na finish v pěkném čase jsou teď tak trochu impossible.

Nechci nic zakřiknout, když jsem minule psal o “snad již poslední návštěvě nemocnice”, jaksi mi to nevyšlo. Seknul jsem se, a to prosím dost hodně ;-)

Ale dost lamentování, následuje 5 dní maximální pohody a klidu, operace následuje až poté. Teď se tím vším nebudu zabývat; mám příjemnější věci.

Jako takový malý dárek pro početné čtenářstvo tohoto blogu jsem s bráchou poskládal jednu e-carrd, tak snad se bude líbit!

Stejně jako loni i letos jsem se rozhodl o svém věkovém inkrementálním navýšení napsat. Jak tedy probíhal pompézní oslava narozenin…?

Inu, ne tak pompézně jak se to původně naplánovalo. Z naprosto pohodového dne stráveného v okruhu nejbližších se totiž kvůli jedné “maličkosti” stal den docela na piču (omlouvám se za vulgarismus).

S tatíkem jsem si zašel na oběd do místní pizzerie zatímco máti vyrazila za doktory na medical-checkup, neb před nějakou dobou absolvovala operaci kolene a v pátek (tedy můj b-day) měl být posledním dnem její nemocenské. Not so.

Přesně v okamžik, když jsem se chystal na druhou polovinu plněné kuřecí kapsy mi zazvonil telefon, volající Mutti. Už jsem se těšil na dobré zprávy. Namísto toho jsem se ovšem dozvěděl, že maminku “potřebují” zpátky v nemocnici, jelikož se přišlo na to, že má hlubokou žilní trombózu. Tato nemoc má jednu velkou nevýhodu, člověk ji až na drobné otoky nijak nepociťuje… ovšem pokud se nezačne zavčasu léčit, může udělat docela neplechu.

Aniž bych teď chtěl zabíhat do detailů, zbytek dne probíhal zhruba takto: balení věcí na nemocniční “pobyt”, převoz na internu, vstupní kontrola, přesun na pokoj a následné lamentování nad vším možným.

Byť jsou v novojičínské nemocnici nesmírně fajn lidi a celkově se to tam za posledních let docela posunulo… v pátek odpoledne se několikahodinovému čekání nevyhnete.

Sfoukávání svíček na dortu, který čekal v autě, se tedy neodehrálo. Ale ani mi to nevadí! Kdyby se totiž na tu trombózu přišlo o pár dní později, mohlo by se klidně stát to, že by se již nepodařilo ji zcela podchytit a krevní sraženina by zapříčinila plicní embolii! Raději ani nemyslet, co bychom řešili v této situaci :-|

Momentálně by již mělo vše relativně OK, předpokládaná doba v nemocnici je jeden týden a následně přísný klidový režim doma. Já doufám, že veškeré riziko je nyní již skutečně podchyceno a že letos to bylo naposledy, co jsem někoho z rodiny navštěvoval/doprovázel do nemocnice (a že těch příležitostí bohužel bylo)!

Nezbývá než doufat, že příští narozeniny budou doma o dost veselejší…

Pak už to jelo rychle. Začal jsem si pročítat několik finisher-stories, kteří závod jako takový vychválili do nebes. Aby ne, kvůli omezené kapacitě participantů je vůbec kumšt dostat se do startovního pole… Loni bylo “vyprodáno” 22 minut po spuštění registrace.

Martina ale nic neponechala náhodě a po důkladně provedené rešerši jsme přišli na to, že členové USA Triathlon dostanou early-entry možnost. Vzhledem k tomu, že členství v této organizaci je stejně povinné, registroval jsem se jako celoroční member a dnes v 11.30 pm EST (tedy 4.30 am našeho času) dorazil e-mail se super tajným odkazem, který registraci skutečně umožnil!

Takže teď už zbývá jen ta příprava. Jedná se o olympic-distance triathlon, takže:

• 1,5km swim (Hudson River)
• 40km bike (highway to Bronx)
• 10 km run (Central Park)

Vše z výše uvedeného jsem již absolvoval samostatně, teď to jen nějak skloubit dohromady. Dal jsem si cíl po 3 hodiny, loňský vítěz mé kategorie (24-) to měl za 2 hodiny a 8 minut. Ambice na vítězství si nedělám, ale když se v celkovém umístění vejdu do první tisícovky, budu maximálně spokojen!

Takže tedy 18. července na startu, držte palce. O přípravě budu rigorously informovat, nebojte :-))

Samotný test byl jednak docela fajn zkušeností, ale především jsem si díky němu dokázal, že krev, pot a čas “obětovaný” sportu v průběhu léta k něčemu byl. Letos jsem se zaměřil především na bike a poslušně hlásím, že za rok 2009 mám najeto necelých 3 000 kilometrů (což v absolutních číslech není až tak mnoho, ale pořád, jedná se prakticky o mou první cyklo-sezónu a s jejím průběhu jsem nadmíru spokojen – velké díky putují na adresu Biketouru).

Posun v celkové výkonnosti a vytrvalosti byl ovšem ohromný, kondici jakou mám teď jsem v životě neměl a celkově se cítím perfektně!

Nicméně, to je jen začátek. Příští rok přesedlám z MTB na silničku, v plánu je najet trojnásobek letošního objemu… to teprve bude ;-). Každopádně se těším, až budu moci provést srovnání letošních výsledků s těmi z příštího roku.  pak se uvidí, jak dopadne srovnání výsledků zátěžových testů ;-).

Níže následuje report, jenž dneska přišel. Ne že bych se tím nějak chtěl chlubit, ale než to všem posílat e-mailem, tohle bude jednodušší.

HODNOCENÍ: PETR HAVLÍK, 7. 10. 2009

1. Tělesné složení: velmi dobré, podíl depotního tuku (kaliperací dle metodiky IBP) je nízký, dosahuje jen 7,15 %  (pro vytrvalce je žádoucí cca 8 % tělesného tuku event. méně),  množství tukuprosté či aktivní tělesné hmoty ATH je dobré, vysoké, dosahuje 78,92 kg, index tělesné hmotnosti, body mass index BMI = 25,9 kg.m-2, svědčí o robustnější tělesné konstituci.

2.  Plicní funkce: výborné, nadprůměrné, usilovná vitální kapacita plic FVC, jednosekundový usilovný výdech FEV1 a vrcholový výdechový průtok PEF jsou průměrné, spíše slabší, odpovídají 87, 97 a 70 % normy či náležitých hodnot dle věku a tělesných dimenzí,  odpovídají ideální úrovni plicních funkcí pro vrcholové vytrvalců okolo 110-120 % náležitých hodnot, event. i vyšší.

3. Maximální aerobní předpoklady: max. spotřeba kyslíku dosáhla v testu na bicyklovém ergometru velmi dobrých 64,77 ml.min-1.kg-1, což výrazně převyšuje populační normu 44,1 ml.min-1.kg-1 a odpovídá žádoucí úrovni pro výkonnostní vytrvalce okolo 65 ml.min-1.kg-1 a více (u špičkových závodníků ve věku 20,25 let se udává až 70-75 ml.min-1.kg-1), velmi malý rozdíl mezi hodnotami na vyjádřenými na kg (64,77 ml)  a na  kgATH  (69,76 ml) odpovídá výbornému tělesnému složení závodníka.

4. Ekonomika oběhového systému vyjádřená tepovým kyslíkem (poměr spotřeby kyslíku a srdeční či tepové frekvence, resp. množství kyslíku připadající na jeden srdeční stah či „přenesené“ jedním srdečním stahem do periferie) je velmi dobrá, O2tep dosahuje 27,66 ml = 0,325 ml/kg, což se blíží žádoucí hodnotě cca 0,340 ml/kg event. více.

5. Ekonomika dýchání: dobrá, průměrná, frekvence dýchání (DF) je vcelku průměrná a dechové objemy (VT) jsou přiměřené v submaximech dosahují 1,93 a 1,70 litru, v maximu dosahuje dechový objem 2,28 litru a odpovídá využití 47,9 % usilovné vitální kapacity plic (FVC) , což je dobré využití plicních funkcí, žádoucí úroveň využití je 50-60 %. Využití kyslíku z ventilovaného vzduchu hodnocené ventilačním ekvivalentem (VEqO2 = podíl ventilace a spotřeby kyslíku, tj. počet litrů vzduchu proventilovaných plicemi, které připadá na 1 litr spotřeby kyslíku) je velmi dobré, v submaximech připadá na jeden litr spotřeby kyslíku nižších tj. ekonomických 23,1 a 20,2 litrů plicní ventilace, v maximu na 1 litr VO2 připadá ekonomických 26,1 litrů vzduchu proventilovaných plicemi (ekonomická či žádoucí úroveň VEqO2 je v  submaximech cca 22 a méně, v maximu pod 30).

6. Silově vytrvalostní předpoklady – max. výkon na bicyklovém ergometru – dosažený max. výkon je dobrý, dosahuje 400 W = 4,71 W.kg-1, tj. převyšuje populační normu 3,9 W/kg, ale nedosahuje žádoucí úroveň  5,5 -6,0 W.kg-1.

7. Anaerobní ventilační práh:  t.č. nižší, v procentuálním vyjádření vzhledem k VO2max dosahuje 70,9 %, ve výkonu je anaerobní práh nižší, odpovídá 208 W = 70,0 % maxima,  v hodnotě srdeční či tepové frekvence je práh nižší, 86,6 % SFmax, cílová úroveň pro vrchol sezóny je cca 83 % pro spotřebu kyslíku a výkon,  v SF až 93 % SFmax.

8. Max. koncentrace laktátu v krvi: tj. nepřímý ukazatel anaerobních předpokladů uplatněných v max. aerobním testu – nyní dobrá, LAmax = 13,00 mmol/l, u vytrvalců se zpravidla udává hodnota LAmax okolo 11-12 mmol/l.

Závěr:  Celkově velmi dobrá resp. nadprůměrná úroveň aerobní kondice (VO2max), průměrná je úroveň ekonomiky aerobní práce i silově vytrvalostní předpoklady. V tréninku doporučujeme dále rozvíjet úroveň VO2max a zlepšovat ekonomiku aerobní práce i silově vytrvalostní dispozice.

Pro další zvýšení fyzické kondice doporučujeme využívat tréninkových intenzit v pásmu anaerobního  prahu okolo 172 tepů/min (169-175 min-1), intenzita aerobního pásma trénink obecné vytrvalosti odpovídá srdeční frekvenci cca 153 tepů/min (150-156 min-1),  event. anaerobního zóny pro trénink rychlosti (např. úseky, interval. trénink) okolo 183 min-1, (171-177 min-1).

Dovolená na kolech je pro mě docela nová věc, první jsem zažil v červenci tohoto roku, kdy se výprava Biketour.cz vydala na Jižní Moravu. Celá akce se vydařila perfektně, dokonce se nám dlouze připravovaným husarským kouskem s “krádeží” losovací truhly podařilo narušit dlouholetou vesnickou tradici na slavnosti Sedleckého vína.

Po víkendu na Moravě jsem se definitivně rozhodl pro absolvování cyklo zájezdu mimo území ČR, konkrétně do Chorvatska na Istrii, město Poreč. Výprava to byla pro Biketour.cz premiérová, když se teď na to ale koukám zpětně, nemám k celému pobytu jedinou výtku. Parta lidí byla naprosto suprová, organizace výletů taktéž (případně zajížďky a hledání cesty jsem vždy UVÍTAL, aspoň naskakovaly kilometry na tachometru…).

Pro spoustu kamarádů a kolegů byl popis mé dovolené poněkud šokující. Posuďte sami:

Slunce jsem namísto Slivovicí vítal panákem aminokyselin, to aby se svaly držely pohromadě a docházelo k rychlejší regeneraci ;-). Poté jsem každé ráno s pár dalšími jedinci vyrazil okolo 7 do moře na rozplavbu, která mnohdy pomohla s vylučováním zbytkového alkoholu…

Následoval biking, v průměru jsme najeli 70 km denně, což v 30° vedrech není zrovna málo ;-). Byly naplánovány i volné dny, ne však pro cyklo-magory, mezi které jsem se v průběhu pobytu zařadil ;-). Namísto odpočinku jsme se vydali na climbing těch největších krpálů okolo, památná je Vižinada s necelými 6km kurevsky výživného stoupání.

Večer jsme se dorazili v moři, a když zbyly síly, tak následně i v hospodě, případně cukrárně. Na závěr dne dávka proteinu a Regeneru, který zajistí, že další den (ne)budou bolet nohy. A aby se neřeklo, tak ještě jedny amina ;-).

Celkově jsem si to však náramně užil, suma sumárum jsem zdolal více než 500 km, k čemuž jsem potřeboval něco přes 32 hodin jízdy a zhruba 21 000 kCal. Měření samozřejmě bylo nepřesné vzhledem k velkým obědo-koupacím pauzám v průběhu dne, toto jsou ale hodnoty, které na mě vychrlil Polar sporttester.

Chlubení ale bylo dost, ať už mi věříte či nikoli, tohle byla ta nejlepší letošní dovolená. A dokonce si troufám říci, že to byla best vacation ever! A už se nemůžu dočkat, až se příští rok zorganizují naplánované akce, které budou (minimálně) stejně kvalitní!

Závěr věnuji poděkováním zejména těmto osobám:

• předsedovi Pavlíkovi za samotnou organizaci celého zájezdu, zodpovědnou přípravu a udržování pohodové atmosféry.
• Alešovi za podporu fanatizmu při zdolávání 500 km hranice ;-). Také za převoz ve stavu, kdy jsem zrovna nebyl schopen udržet balanc na kole.
• Zdendovi za usilovnou práci na Biketour.cz a přípravě fotogalerií; taky za pomoc při rozvíjení teorie Lehátko, kooperaci při přípravě/balení a především také sparingování na před-chorvatských vyjížďkách, bez kterých by Vižinada byla prokletá mnohem více.