Děkuji Martinovi za nalezení pěkného videa ;-)

… is over ;-). Vše proběhlo suprově, z plánu zaběhnout 14. ročník PIMu nakonec sešlo, neb příprava nebyla až tak poctivá a hlavně počasí se vyvedlo až moc dobře. Šel jsem tedy aspoň MiniMarathon (z pražského Výstaviště na Staromák, 4.2km), a zážitek parádní. Navíc, přímo na startu jsem potkal Craiga a Sarah, kteří se pochlubili potomkem (viz. video) a nakonec jsem celý “závod” odběhl po jejich boku. Fajn odreágování. Po doběhu jsem ještě chvíli počkal na první černochy, žádný zázrak v podobě traťového rekordu se letos nekonal, ale i tak to byl docela vyvedený ročník. Carlo, povedlo se ti to ;-).

Pár fotek, které jsem pořídil na svůj mobilní telefon, najdete jako tradičně na Flickru. Účast na marathonu se snad vydaří příští rok.

O triatlonu už nějaký ten měsíc uvažuji, zatím se ale vymlouvám na to, že nemám pořádné kolo. A vzhledem k tomu, že není jisté, co se bude dít během nadcházejících let, než dostuduji, přijde mi nerozumné nějaké pořizovat. To si raději koupím zrcadlovku s profi objektivem navíc ;-).

Ale zpět k té masochistické zábavě. Posuďte sami, není např. takový Iron Man na Hawaii přímo suprový:

Nevím no, uplavat 2,4 míle bych momentálně asi zvládl, sice v otřesném čase, ale povedlo by se to. Ten maraton by člověk taky uběhl, ale co těch 112 mil na kole, to si netroufám říci;-). Situace se navíc docela komplikuje skutečností, že provozování tří sportů na pokročilejší úrovní není vůbec snadné. Jak píše jak píše Gina Kolata v NYT:

Even body musculature can trip up triathletes. Swimmers need large muscles in their backs and shoulders. Runners and cyclists want small, light upper bodies. Cyclists need large quadriceps muscles. Runners don’t, and in fact they don’t want any extra muscle weight on their legs.

Tak či onak, dokončit alespoň jednoho ironmana je jednou z položek na mém ‘bucket listu‘. Dříve než za pět let to asi nebude, ale co už.