S konceptem 52 Blessings přišel poměrně populární newsletter Photojojo.com a jeho podstata spočívá v tom, že každý týden vyberete jednu fotku, která je svým způsobem jedinečná. Výběr samotných snímků je zcela indviduální a neřídí se žádnými pravidly; můžete prostě a jednodušše vzít fotku, která se nejlépe povedla, anebo například tu, která daný týden “reprezentuje” pokud možno co nejvíce.

Originální popis již zmiňované skupiny na Flickru je následující:

Once a week post a photo of something you are most grateful for. This gives us a chance to reflect on the good things we have learned from or that have made us better in our everyday lives or things we just enjoy! I think everyone needs to be more grateful for what they have now days instead of always thinking about what we want! This is one of the things we can do to be more gracious people. It will be like a photo gratitude journal.

Má kolekce rozhodně není dokonalá, nemluvě o kvalitě některých fotek. Myšlenka celého konceptu je ale jednoduše geniální; a navíc perfektně doplňuje můj weekly-review projekt, do kterého jsem se pustil po přečtení GTD bible od Allena. O tom ale až zase někdy jindy ;-)

Dovolená na kolech je pro mě docela nová věc, první jsem zažil v červenci tohoto roku, kdy se výprava Biketour.cz vydala na Jižní Moravu. Celá akce se vydařila perfektně, dokonce se nám dlouze připravovaným husarským kouskem s “krádeží” losovací truhly podařilo narušit dlouholetou vesnickou tradici na slavnosti Sedleckého vína.

Po víkendu na Moravě jsem se definitivně rozhodl pro absolvování cyklo zájezdu mimo území ČR, konkrétně do Chorvatska na Istrii, město Poreč. Výprava to byla pro Biketour.cz premiérová, když se teď na to ale koukám zpětně, nemám k celému pobytu jedinou výtku. Parta lidí byla naprosto suprová, organizace výletů taktéž (případně zajížďky a hledání cesty jsem vždy UVÍTAL, aspoň naskakovaly kilometry na tachometru…).

Pro spoustu kamarádů a kolegů byl popis mé dovolené poněkud šokující. Posuďte sami:

Slunce jsem namísto Slivovicí vítal panákem aminokyselin, to aby se svaly držely pohromadě a docházelo k rychlejší regeneraci ;-). Poté jsem každé ráno s pár dalšími jedinci vyrazil okolo 7 do moře na rozplavbu, která mnohdy pomohla s vylučováním zbytkového alkoholu…

Následoval biking, v průměru jsme najeli 70 km denně, což v 30° vedrech není zrovna málo ;-). Byly naplánovány i volné dny, ne však pro cyklo-magory, mezi které jsem se v průběhu pobytu zařadil ;-). Namísto odpočinku jsme se vydali na climbing těch největších krpálů okolo, památná je Vižinada s necelými 6km kurevsky výživného stoupání.

Večer jsme se dorazili v moři, a když zbyly síly, tak následně i v hospodě, případně cukrárně. Na závěr dne dávka proteinu a Regeneru, který zajistí, že další den (ne)budou bolet nohy. A aby se neřeklo, tak ještě jedny amina ;-).

Celkově jsem si to však náramně užil, suma sumárum jsem zdolal více než 500 km, k čemuž jsem potřeboval něco přes 32 hodin jízdy a zhruba 21 000 kCal. Měření samozřejmě bylo nepřesné vzhledem k velkým obědo-koupacím pauzám v průběhu dne, toto jsou ale hodnoty, které na mě vychrlil Polar sporttester.

Chlubení ale bylo dost, ať už mi věříte či nikoli, tohle byla ta nejlepší letošní dovolená. A dokonce si troufám říci, že to byla best vacation ever! A už se nemůžu dočkat, až se příští rok zorganizují naplánované akce, které budou (minimálně) stejně kvalitní!

Závěr věnuji poděkováním zejména těmto osobám:

• předsedovi Pavlíkovi za samotnou organizaci celého zájezdu, zodpovědnou přípravu a udržování pohodové atmosféry.
• Alešovi za podporu fanatizmu při zdolávání 500 km hranice ;-). Také za převoz ve stavu, kdy jsem zrovna nebyl schopen udržet balanc na kole.
• Zdendovi za usilovnou práci na Biketour.cz a přípravě fotogalerií; taky za pomoc při rozvíjení teorie Lehátko, kooperaci při přípravě/balení a především také sparingování na před-chorvatských vyjížďkách, bez kterých by Vižinada byla prokletá mnohem více.

Kdybych měl jeho pobyt zhodnotit, tak celý měsíc byl poměrně fajn. Odehrálo se poměrně dost věcí, navštívili jsme poměrně dost míst a vypili poměrně dost piv. Tu a tam jsme si taky lezli pěkně na nervy, avšak následné rozřešení sporu na xBoxu se mnohokrát osvědčilo.

Práce samotná byla určitě velký experience-giver, vsadím ale boty, že do McDonald’s už znovu nepůjde, alespoň ne na pozici frying-specialist ;-).

Na uplynulý měsíc budu rád vzpomínat.

Nebojte, nepřihodilo se nic hrůzostrašného, spíše naopak, byl jsem mile překvapen dvěma zcela náhodnými událostmi, které souvisí s mým “pobytem” v PIMu (Prague International Marathon, únor – záři 2007).

Ta první se přihodila v sobotu večer, valím si to pěkně do Akrád, a co nevidím… Volkswagen polepený běžicími pajduláky, tedy auto PIMu. V něm Honza Dopita, kterého jsem skoro dva roky neviděl. Zastavil, prohodili jsme pár slov a já už seděl v autě ;-). Zjistil jsem, že bydlí ani ne 5 minut ode mě, takže se domluvilo pivo a jako bonus jsem byl dovezen až před Arkády. Paráda.

Druhá událost — překvapivě — také souvisí s PIMem, ovšem ve srovnání s tou první je opravdu crazy. V neděli jsem se rozhodl, že v rámci svého aktivního sportovního života ;-) vyrazím opět na in-liny. Počasí  bylo naprosto perfektní, z Podolí si to jedu pěkně až k mostu ve Zbraslavi a otáčím… cestou nazpět “zaskočím” na jednu Plzeň a bez dalších oplítaček se do toho opírám, co to jde, abych dojel za sětla. Kousek před konečnou tram zastávkou vidím běžce v křiklavě zeleném triku a dávám si jeden mind-challange. Kdo bude u zastávky dříve: já anebo ten zelený kripl? ;-)

No a pomalu se konečně dostávám k mému pointu. Běžce jsem samozřejmě předjel a jak se otáčím, abych se podíval na toho sráče, zjistím, že jím není nikdo jiný než Paolo Ottone, další kolega z PIMu. Paolo, původem Ital, je už z PIMu taky nějakou dobu pryč a v ČR byl jen na pár dní kvůli ½maratonu v Pardubicích a zítra letí zpět do Milana. A já na něj narazím v neděli večer ne podolské stezce…, fuck me, řekl by Clint Eastwood ;-).

Okamžitě zastavuju (málem jsem hodil tygra) a dosti hlasitým způsobem začínám hovor: “Jak se vede, MORTACCI?”.

MORTACCI přeloženo doslovně znamená mrtvola, ovšem dá se taky použít jako slangový pozdrav, ovšem pozor, smí ho používat jen ti nejostřejší týpci.

Paolo mě naštěstí poznal a ihned chytil rohlík. Původně plánovaný konec se ještě o nějaký km dál protáhl… doběhli/dojeli jsme pomalu až k Tančícímu domu, a já tak alespoň měl možnost probrat, co se u Paula za ty skoro dva roky, co jsme se neviděli, odehrálo. Má 5 měsíců starého kluka Leonarda, rozjel vlastní sérii závodu v Itálii a v ČR pobývá minimálně, vždy jen kvůli běhům v Pardubicích. V zimě pořád rolbuje italské alpy, a prostě se mu daří, špageťákovi. No, těžko si představit lepší způsob, jak zakončit nedělní večer…

• Elan Magfire 82XTi s vázaním ELD Fusion;
• středisko Planai, perfektní počasí a minimum lidí;
• outfit od Tilaku s WindStopperem (Latok + Crux);
• přítomnost free WiFi na apartmánu.

Jakmile bude trochu více času na fotky, doplním Planai photoset na mém Flickru. Jezdit se zrcadlem byl docela humor, ale “obětoval” jsem tomu pouze jeden den a myslím, že ty fotky budou rozhodně stát za to!

Pro čtenáře, kteří možná nejsou úplně v kontextu — od jisté doby jsem namísto coolově vystylované hřívy nasadil 3mm sestřih. Poslední měsíc tedy někomu možná vzhledově připomínám člena hnutí skinhead ;-). Nebojte, žádný posun v politickém smyšlení u mě nenastal, za změnou jsou zejména pragmatické důvody.

Jen si představte, že se ráno nemusíte česat ;-). Když si půjdete zaplavat, vlasy budete mít suché ještě předtím, než z bazénu dojdete ke sprchám. A v zimě se již nestane, že po sundání čepice budete mít namísto decentně vypadajícího účesu jedno velké vrabčí hnízdo.

Prostě perfektní a praktické par excellence. A žádná změna nenastane až do konce června 2009, kdy ve Zlíně proběhne MoraviaMan. Účast je v plánu již nějaký ten rok; ale tentokrát to snad vyjde. Není asi potřeba zmiňovat, že krátký vlas je v případě vytrvalostních sportů jedním ze základních předpokladů úspěchu ;-).

No a po MoraviaManovi se uvidí…

Nebýt MySpace a Facebook, pravděpodobně bychom se již nikdy nesetkali… ale díky vymoženostem moderní doby se tak nakonec povedlo ;-). Kenli v současné době studuje na University of Buckingham, takže do Prahy je to letadlem prakticky co by kamenem dohodil.

Celému “výletu” následovala poměrně divoká domluva, avšak vše proběhlo zcela bez problémů… viz fotky z jednotlivých dnů níže.

Den #1
přílet, večeře @ Blanice, party @ El Magico

Den #2
Letná Park, Pražský hrad, Malá Strana, Karlův Most, Louvre Caffé

Den #3
Velká Kunratická, Halušky-Party, Václavák, Dobrá Čajovna @ Václavák, Staroměstské náměstí, Bar&Books, Palace Cinemas

Den #4
“Welcome to Capitalism” @ DOX Prague, Shoping, odlet

Všechny fotky v plném rozlišení jsou k vidění na mém Flickru.

Tento víkend bych rozhodně zařadil mezi jedny ty z nejlepších, které se zatím v Praze odehrály…a závěrem hodím link na spot od Martina P., který se sice věnuje především VK, ale pár vět k víkendu s Kenli se tam taky najde;-).

Inu rozhodl jsem se přidat ruku k dílu a upozornit na tento neziskový event, který měl premiéru přesně před rokem a který se docela uchytil. Počet bloggerů přesáhl 10 000, což ve světomém měřítku není příliš mnoho, ale jedná se významný nárůst oproti loňským číslům… a doufejme, že příště bude úspěch ještě o něco málo větší.

Tedy, zamysleme se nad tím, co se děje kolem nás… a neříkám to jen tak do větru ;-).

Tím asi uzavřu, napsal bych toho více, jen jaksi není mnoho času a práce mám jak na kostele. A volna moc nebude až do příští středy, kdy si udělám menší prázdniny a na dva týdny se vytratím z Prahy. Pak to tady rozjedu ;-).

vs.

Ale co, nastěhoval jsem s tím, že to pro mě byla prakticky jediná možnost, která se naskytla. Pravda, žádné další hledání ubytování jsem nepodnikl, ale to je teď vedlejší. Bral jsem to sportovně. Přeci jen, společné sprchy byly už za studií mých rodičů docela zajímavý místem… Ale jaksi jsem se mýlil. Stačila mi tam jedna noc a hned dalšího dne jsem se vydal hledat alternativu.

vs.

Bez větších oklik a problémů mi nakonec vyšli vstříc na Sázavě, kde jsem trávil i loňský letní semestr. Navíc jsem dostal pokoj v zrekonstruované části koleje, takže těžký luxus a když to teď zpětně porovnám, nemám slov… Inu, fotky samotné hovoří za vše.

Jarov, 4-lužkový pokoj

Sázava, není co řešit ;-)

That’s it for now, I’m about to go to bed and get ready for my last day at work. All in all this was one of the best summers I’ve ever had. But I’m pretty sure I won’t do anything similar ever again ;-).