Středa, 24. září — vše začalo docela nevinně v pivnici Na Kovárně v Holešovicích, na kterou mám docela bujaré vzpomínky ještě z dob, kdy jsem spolubydlel s one-and-only Křakem. Sraz naplánovaný na 20.00, ale jak se dalo čekat, kompletní jsme byli až prakticky o dvě hodiny později.

Sestava byla následující: já, Jindra & Klárka, Karel & Terka a Fanda. Původně měl přijít ještě druhý Petr a Matěj, ti však nakonec odřekli. A přišli o hodně ;-). Celý večer probíhal v duchu uvědomělé konverzace a sdílení zážitků z léta… pak to však přišlo. Krom piv se začaly objednávat vodky, které se v mém případě projevily až při naší cestě z Holešovic do centra.

V tramvaji jsem dostal skvělý nápad — procvičit si své akrobatické schopnosti na madlech, které slouží k přidržování. Už si přesně nepamatuji, co vše se mi povedlo, ráno jsem se ale produbil s docela solidně naraženým loktem ;-). Cestou jsem se tedy náramně bavil a transport dle vyprávění ostatních účastníků proběhl jinak bez problémů (nepočítám-li komentáře ostatních cestujících).

Po příjezdu na Staromák jsme se vyfotili a Fanda zavelel a my se vydali do baru Coyotes (aneb Divoké kočky). Tady to začínám mít trošku blurry, protože se přidali koktejly a jediné, na co si pamatuji, je má cesta za barový pult a má snaha přesvědčit několik servírek, ať mi schovají bundu. Jisté je, že to musel být zajímavý pohled a já jsem vděčný vyhazovači za to, že se do mě nepustil. S vyhazovači toho večera vůbec bylo veselo, ale o tom až za chvíli…

Created with Admarket’s flickrSLiDR.

Vzhledem k tomu, že Coyotes bar je na Staromáku, byla zde poměrně vysoká koncentrace cizinců. Pamatuji, že jsme prohodila pár slov s dvěmi děvčaty z Texasu… jen už nevím o čem přesně ;-). No a pak zde bylo pár Němců, na které jsem vyzkoušel frázi naučenou od Martina P. — In welche slot durfe ich ficken deine Mama? Jsem si jist, že gramaticky je to špatně, ale tu pointu určitě pochopili a k mému překvapení jsem nedostal do huby ;-).

U Koček jsem se taky rozpadli, Karel s Jindrou a děvčaty se vydali směrem domů, já s Fandou jsme vyrazili do Infinity. Moc daleko jsme ovšem nedošli, hned při vstupu po nás ochranka vyžadovala klubovou kartu, kterou jsme jaksi neměli. Ale co naplat, Fanda se je snažil přesvědčit, že dovnitř patříme… já se již v poněkud povolnějším stavu vše pouze pozoroval z bezpečné vzdálenosti ;-).

Abych to zkrátil, dovnitř jsme nakonec nešli. Fanda byl neodbytný a skončilo to tak, že přišel majitel klubu s dalšími vyhazovači, načež Fanda ještě více trval na tom, aby ho neomezovali na právech ;-). Padlo pár facek, tahanice a jeden úprk… ale konec dobrý, všechno dobré. Mě pak čekala cesta zpět na JM, která zabrala skoro hodinu a půl; měl jsem ale to štěstí, že jsem opět narazil na pár Němců v nočním autobuse. Bavili se se mnou do té doby, než jsem na ně vytasil mou oblíbenou frázi…

Inu, vskutku památný večer.

Pražský maraton je doslova za rohem, Marathon Expo se otevírá již tento čtvrtek a celý nadcházející víkend bude ve znamení běhu. S největší pravděpodobností se účastním jen pasivně, i když původně jsem to chtěl pojmout recesisticky a na trať vyrazit s cílem doběhnout v jakémkoli čase… ale ještě se uvidí ;-).

V ČR se bohužel moc neběhá, i když rok od roku je to lepší. A to i díky takovým exotům jako je Vílém Čok, kteří běh tak či onak popularizují. Loni se Vilda zúčastnil se svými kolegy z muzikálu Angelika Firemního půlmaratonu, letos dostal nápad vytvořit první běžecký videoklip. Já jsem byl poctěn nabídkou účinkovat v něm. Natáčení proběhlo začátkem dubna, pak následovaly necelé tři týdny ve střižně maestra Beránka a hotový výsledek vypadá následovně:

Note: já jsem ten jeliman v baseball cap

Pokud nemáte neděli 11. května co na práci, vyražte povzbudit tisíce běžců. Ono, porovnávat PIM a Boston Marathon v počtu přihlížejících je trošku zavádějící, neb samotná účast je v případě nejstaršího marathonu světa zhruba 8-násobná. Stačí ale, když se podívate na video-rozhovory/video-reportáže s účastníky Bostonu, a bude vám hned jasné, že Praha má ještě co dohánět. Nebýt ale PIMu, jediného několika-tisicového závodu, byli bychom na tom ještě hůře ;-|.

Tak třeba se uvidíme na trati!

Tak jsem se konečně odhodlal a upgradoval svůj blogovací systém. Pro vás se na pohled asi nic moc nezmění, avšak admin sekce doznala poměrně značných změn. A mohu říci, že dojmy jsou zatím jen pozitivní. Po dlouhé době jsem se rovněž odhodlal vyrazit domů — a zatím taky jen to pozitivní.

Něco pro pobavení… ;-)

Jo a málem bych zapomněl — happy 1. máj!