Čtete můj weblog prvně? Pokud ano, berte jej s hodně velkou nadsázkou... a hlavně si ho přidejte do své RSS čtečky. Změní se Vám život! ;-)

Dnes jsem se ve škole stal obětí pitomého vtipu… a sice mi byla položena otázka, zda-li mám nějaký problém se spoluobčany odlišné barvy pleti. Obvykle bych tady napsal smajlíka, tentokrát se ovšem jedná o něco závažného.

Pro čtenáře, kteří možná nejsou úplně v kontextu — od jisté doby jsem namísto coolově vystylované hřívy nasadil 3mm sestřih. Poslední měsíc tedy někomu možná vzhledově připomínám člena hnutí skinhead ;-). Nebojte, žádný posun v politickém smyšlení u mě nenastal, za změnou jsou zejména pragmatické důvody.

Jen si představte, že se ráno nemusíte česat ;-). Když si půjdete zaplavat, vlasy budete mít suché ještě předtím, než z bazénu dojdete ke sprchám. A v zimě se již nestane, že po sundání čepice budete mít namísto decentně vypadajícího účesu jedno velké vrabčí hnízdo.

Prostě perfektní a praktické par excellence. A žádná změna nenastane až do konce června 2009, kdy ve Zlíně proběhne MoraviaMan. Účast je v plánu již nějaký ten rok; ale tentokrát to snad vyjde. Není asi potřeba zmiňovat, že krátký vlas je v případě vytrvalostních sportů jedním ze základních předpokladů úspěchu ;-).

No a po MoraviaManovi se uvidí…

Stejně jako loni, i letos jsme vyrazili na OpenAir festival na Strahově. Byť je primárně pořádána pro studenty ČVUT, přístup na něj má prakticky kdokoliv, a to navíc bezplatný. Inu, proč toho nevyužít… navíc počasí vyšlo perfektně.

Z původní domluvené a docela početné skupinky se nakonec vyklubala dvojice: já a starý dobrý Fanda a.k.a. Tom Cruise. K festivalu samotnému nemám co říci, jen asi to, že to  byla pěkná nuda ;-). Nebýt několika freestyle-frisbee nadšenců, mud-fights a stánku CzechComputer (kde bylo k dispozici Nintendo Wii), odešel bych hned po prvním pivu… Nakonec jsme ale zůstali trošku déle a docela si to i užili.

Oproti loňsku se žádná divoká after-party nekonala, což mělo mnoho výhod. Za všechny snad uvedu jen tu, že jsme neměli žádné tahanice s ředitelkou ubytovací kanceláře na Blanici — s one&only pí. Kopáčkovou.

Středa, 24. září — vše začalo docela nevinně v pivnici Na Kovárně v Holešovicích, na kterou mám docela bujaré vzpomínky ještě z dob, kdy jsem spolubydlel s one-and-only Křakem. Sraz naplánovaný na 20.00, ale jak se dalo čekat, kompletní jsme byli až prakticky o dvě hodiny později.

Sestava byla následující: já, Jindra & Klárka, Karel & Terka a Fanda. Původně měl přijít ještě druhý Petr a Matěj, ti však nakonec odřekli. A přišli o hodně ;-). Celý večer probíhal v duchu uvědomělé konverzace a sdílení zážitků z léta… pak to však přišlo. Krom piv se začaly objednávat vodky, které se v mém případě projevily až při naší cestě z Holešovic do centra.

V tramvaji jsem dostal skvělý nápad — procvičit si své akrobatické schopnosti na madlech, které slouží k přidržování. Už si přesně nepamatuji, co vše se mi povedlo, ráno jsem se ale produbil s docela solidně naraženým loktem ;-). Cestou jsem se tedy náramně bavil a transport dle vyprávění ostatních účastníků proběhl jinak bez problémů (nepočítám-li komentáře ostatních cestujících).

Po příjezdu na Staromák jsme se vyfotili a Fanda zavelel a my se vydali do baru Coyotes (aneb Divoké kočky). Tady to začínám mít trošku blurry, protože se přidali koktejly a jediné, na co si pamatuji, je má cesta za barový pult a má snaha přesvědčit několik servírek, ať mi schovají bundu. Jisté je, že to musel být zajímavý pohled a já jsem vděčný vyhazovači za to, že se do mě nepustil. S vyhazovači toho večera vůbec bylo veselo, ale o tom až za chvíli…

Created with Admarket’s flickrSLiDR.

Vzhledem k tomu, že Coyotes bar je na Staromáku, byla zde poměrně vysoká koncentrace cizinců. Pamatuji, že jsme prohodila pár slov s dvěmi děvčaty z Texasu… jen už nevím o čem přesně ;-). No a pak zde bylo pár Němců, na které jsem vyzkoušel frázi naučenou od Martina P. — In welche slot durfe ich ficken deine Mama? Jsem si jist, že gramaticky je to špatně, ale tu pointu určitě pochopili a k mému překvapení jsem nedostal do huby ;-).

U Koček jsem se taky rozpadli, Karel s Jindrou a děvčaty se vydali směrem domů, já s Fandou jsme vyrazili do Infinity. Moc daleko jsme ovšem nedošli, hned při vstupu po nás ochranka vyžadovala klubovou kartu, kterou jsme jaksi neměli. Ale co naplat, Fanda se je snažil přesvědčit, že dovnitř patříme… já se již v poněkud povolnějším stavu vše pouze pozoroval z bezpečné vzdálenosti ;-).

Abych to zkrátil, dovnitř jsme nakonec nešli. Fanda byl neodbytný a skončilo to tak, že přišel majitel klubu s dalšími vyhazovači, načež Fanda ještě více trval na tom, aby ho neomezovali na právech ;-). Padlo pár facek, tahanice a jeden úprk… ale konec dobrý, všechno dobré. Mě pak čekala cesta zpět na JM, která zabrala skoro hodinu a půl; měl jsem ale to štěstí, že jsem opět narazil na pár Němců v nočním autobuse. Bavili se se mnou do té doby, než jsem na ně vytasil mou oblíbenou frázi…

Inu, vskutku památný večer.