Už to jsou 3 roky, co si pravidelně — každý týden — ukládám 1 fotku do speciálního alba na Flickru.

A to s jedním jediným cílem – zachytit ty NEJ události a okamžiky, ke kterým v průběhu roku dojde.

Ono se to nezdá, ale když si takto zrekapitulujete uplynulých 52 týdnů, nestíháte se divit, jak rychle ten čas letí.

Ta 3-minutová videa si s oblibou pouštím několikrát do roka. A je opravdu zajímavé sledovat, jak se člověk mění a jak se mění i prostředí okolo něj. Taky mi pomáhají s připomínáním toho, že v životě bychom se měli řídit tímto mottem:

Do you live like today is the last day of your life?
~ Lance Armstrong (maybe :-)

Aneb carpe diem, jak říká můj milovaný bratr :-)

Pro úplnost zmíním ještě popis projektu na Flickr skupině:

Once a week post a photo of something you are most grateful for. This gives us a chance to reflect on the good things we have learned from or that have made us better in our everyday lives or things we just enjoy! I think everyone needs to be more grateful for what they have now days instead of always thinking about what we want! This is one of the things we can do to be more gracious people. It will be like a photo gratitude journal.

A závěrem – pokud jste předchozí Blessings projekty neviděli a máte chvilku volného času, mrkněte na rok 2009 a rok 2008.

Dnes jsem se ve škole stal obětí pitomého vtipu… a sice mi byla položena otázka, zda-li mám nějaký problém se spoluobčany odlišné barvy pleti. Obvykle bych tady napsal smajlíka, tentokrát se ovšem jedná o něco závažného.

Pro čtenáře, kteří možná nejsou úplně v kontextu — od jisté doby jsem namísto coolově vystylované hřívy nasadil 3mm sestřih. Poslední měsíc tedy někomu možná vzhledově připomínám člena hnutí skinhead ;-). Nebojte, žádný posun v politickém smyšlení u mě nenastal, za změnou jsou zejména pragmatické důvody.

Jen si představte, že se ráno nemusíte česat ;-). Když si půjdete zaplavat, vlasy budete mít suché ještě předtím, než z bazénu dojdete ke sprchám. A v zimě se již nestane, že po sundání čepice budete mít namísto decentně vypadajícího účesu jedno velké vrabčí hnízdo.

Prostě perfektní a praktické par excellence. A žádná změna nenastane až do konce června 2009, kdy ve Zlíně proběhne MoraviaMan. Účast je v plánu již nějaký ten rok; ale tentokrát to snad vyjde. Není asi potřeba zmiňovat, že krátký vlas je v případě vytrvalostních sportů jedním ze základních předpokladů úspěchu ;-).

No a po MoraviaManovi se uvidí…

Stejně jako loni, i letos jsme vyrazili na OpenAir festival na Strahově. Byť je primárně pořádána pro studenty ČVUT, přístup na něj má prakticky kdokoliv, a to navíc bezplatný. Inu, proč toho nevyužít… navíc počasí vyšlo perfektně.

Z původní domluvené a docela početné skupinky se nakonec vyklubala dvojice: já a starý dobrý Fanda a.k.a. Tom Cruise. K festivalu samotnému nemám co říci, jen asi to, že to  byla pěkná nuda ;-). Nebýt několika freestyle-frisbee nadšenců, mud-fights a stánku CzechComputer (kde bylo k dispozici Nintendo Wii), odešel bych hned po prvním pivu… Nakonec jsme ale zůstali trošku déle a docela si to i užili.

Oproti loňsku se žádná divoká after-party nekonala, což mělo mnoho výhod. Za všechny snad uvedu jen tu, že jsme neměli žádné tahanice s ředitelkou ubytovací kanceláře na Blanici — s one&only pí. Kopáčkovou.