Všem známým, kamarádům, sportovcům a rodinným příslušníkům tedy přeji pokud možno co největší vánoční pohodu, bohatého Ježíška a taky maximálně úspěšný rok 2010, který alespoň pro mě bude dost zajímavý.

Plány se sice kvůli zranění trochu pozměnily (klidový režim na léčbu nestačí, bude potřeba skalpel :-|) a vše se vývojem událostí během předchozího dne tak trochu zkomplikovalo, ale člověk se na to musí dívat pozitivně.

Úraz na kolenu si vyžádá řádově několik měsíců léčby (optimistická verze 2, pesimistická 4 a více). Beru to tedy jako jeden velký challange a pevně věřím, že se „do starých kolejí“ dostanu snad již v dubnu (bez jakýchkoliv omezení, ale uvidíme, co budu psát za 4 měsíce).

Na červenec, kdy se koná triatlon v NYC, bych se tedy snad jakž takž připravit mohl, byť původně vysoké ambice na finish v pěkném čase jsou teď tak trochu impossible.

Nechci nic zakřiknout, když jsem minule psal o „snad již poslední návštěvě nemocnice“, jaksi mi to nevyšlo. Seknul jsem se, a to prosím dost hodně ;-)

Ale dost lamentování, následuje 5 dní maximální pohody a klidu, operace následuje až poté. Teď se tím vším nebudu zabývat; mám příjemnější věci.

Jako takový malý dárek pro početné čtenářstvo tohoto blogu jsem s bráchou poskládal jednu e-carrd, tak snad se bude líbit!

Stejně jako loni i letos jsem se rozhodl o svém věkovém inkrementálním navýšení napsat. Jak tedy probíhal pompézní oslava narozenin…?

Inu, ne tak pompézně jak se to původně naplánovalo. Z naprosto pohodového dne stráveného v okruhu nejbližších se totiž kvůli jedné „maličkosti“ stal den docela na piču (omlouvám se za vulgarismus).

S tatíkem jsem si zašel na oběd do místní pizzerie zatímco máti vyrazila za doktory na medical-checkup, neb před nějakou dobou absolvovala operaci kolene a v pátek (tedy můj b-day) měl být posledním dnem její nemocenské. Not so.

Přesně v okamžik, když jsem se chystal na druhou polovinu plněné kuřecí kapsy mi zazvonil telefon, volající Mutti. Už jsem se těšil na dobré zprávy. Namísto toho jsem se ovšem dozvěděl, že maminku „potřebují“ zpátky v nemocnici, jelikož se přišlo na to, že má hlubokou žilní trombózu. Tato nemoc má jednu velkou nevýhodu, člověk ji až na drobné otoky nijak nepociťuje… ovšem pokud se nezačne zavčasu léčit, může udělat docela neplechu.

Aniž bych teď chtěl zabíhat do detailů, zbytek dne probíhal zhruba takto: balení věcí na nemocniční „pobyt“, převoz na internu, vstupní kontrola, přesun na pokoj a následné lamentování nad vším možným.

Byť jsou v novojičínské nemocnici nesmírně fajn lidi a celkově se to tam za posledních let docela posunulo… v pátek odpoledne se několikahodinovému čekání nevyhnete.

Sfoukávání svíček na dortu, který čekal v autě, se tedy neodehrálo. Ale ani mi to nevadí! Kdyby se totiž na tu trombózu přišlo o pár dní později, mohlo by se klidně stát to, že by se již nepodařilo ji zcela podchytit a krevní sraženina by zapříčinila plicní embolii! Raději ani nemyslet, co bychom řešili v této situaci :-|

Momentálně by již mělo vše relativně OK, předpokládaná doba v nemocnici je jeden týden a následně přísný klidový režim doma. Já doufám, že veškeré riziko je nyní již skutečně podchyceno a že letos to bylo naposledy, co jsem někoho z rodiny navštěvoval/doprovázel do nemocnice (a že těch příležitostí bohužel bylo)!

Nezbývá než doufat, že příští narozeniny budou doma o dost veselejší…

Kdybych měl jeho pobyt zhodnotit, tak celý měsíc byl poměrně fajn. Odehrálo se poměrně dost věcí, navštívili jsme poměrně dost míst a vypili poměrně dost piv. Tu a tam jsme si taky lezli pěkně na nervy, avšak následné rozřešení sporu na xBoxu se mnohokrát osvědčilo.

Práce samotná byla určitě velký experience-giver, vsadím ale boty, že do McDonald’s už znovu nepůjde, alespoň ne na pozici frying-specialist ;-).

Na uplynulý měsíc budu rád vzpomínat.

Bude tady necelý měsíc a většinu času stráví na pobočce McDonaldu v Modřanech. Rodina Havlíkových tedy časem bude znát všechny postupy při přípravě všech McDonald burgerů, což je jisto-jistě žádoucí know-how.

Nicméně, krom práce se vždy najde čas i na trochu plezíru. Prozatím se toho moc nestihlo (vyjma pár dní strávených na Podolí, bruslení a hospody), to se ale během příštího týdne změní. Vyrážíme na Jižní město, kde jsou tradičně velmi povedené akce ;-).

S konceptem 52 Blessings přišel poměrně populární newsletter Photojojo.com a jeho podstata spočívá v tom, že každý týden vyberete jednu fotku, která je svým způsobem jedinečná. Výběr samotných snímků je zcela indviduální a neřídí se žádnými pravidly; můžete prostě a jednodušše vzít fotku, která se nejlépe povedla, anebo například tu, která daný týden „reprezentuje“ pokud možno co nejvíce.

Má kolekce rozhodně není dokonalá, nemluvě o tom, že prakticky až do konce června jsem fotil jen mobilem ;-). S příchodem DSLR se ale kvalita fotek přeci jen trošku posunula.

Nějakým záhadným způsobem jsem to dotáhl do konce (poslední fotka nahrána až dnes, ale co už…); no a výsledek vidíte o něco výše. Čistě teoreticky by prezentace měla obsahovat 52 nejvýznamějších fotek mého loňského roku, což bohužel není úplně pravda :-|.

Jako celek to ale podle mě ujde, rozhodně plánuju pokračovat i letos. A vynasnažím se, aby pokus #2 vyšel alespoň o něco lépe…

Do Nového roku přeji všem mnoho úspěchů, štěstí a celkové pohody.

V pondělí mě čeká první velká zkouška, pak ještě nějaké povinnosti v práci a závěr dne bude věnován spinningu s Dášou. No a v úterý pak hurá domů! Takhle pozdě jsem snad ještě z Prahy neodjížděl (nemyšlo nijak špatně, povinnosti jsou holt povinnosti… a když člověka navíc baví, není co řešit), ale o to víc mám v plánu si letošní Vánoce užít!

O tom, co mě čeká v lednu, se raději nezmiňuji ;-). Bude toho hodně. Konkrétně 5 zkoušek v rozmezí 5. — 15. leden, tedy docela humor… Ale pokud se to povede, bude od VŠE na měsíc pokoj a uskuteční se jedna z následujících věcí: a) lyžování; b) výlet do UK; c) začátek přípravy na triatlon ;-). Prioritu jsem zatím ničemu neurčil, nechám tomu volný průběhu a ono se to už nějak vyvrbí.

Závěrem trošku off-topic: zatím jsem jaksi nestihl provést již dlouho plánované noční focení Prahy — nebyl sníh ani pořádné podmínky, a tak je namísto fotky vložen perfetkní klip z Love Actually.

• Elan Magfire 82XTi s vázaním ELD Fusion;
• středisko Planai, perfektní počasí a minimum lidí;
• outfit od Tilaku s WindStopperem (Latok + Crux);
• přítomnost free WiFi na apartmánu.

Jakmile bude trochu více času na fotky, doplním Planai photoset na mém Flickru. Jezdit se zrcadlem byl docela humor, ale „obětoval“ jsem tomu pouze jeden den a myslím, že ty fotky budou rozhodně stát za to!

Není ale nic, nač bych si mohl stěžovat. Dnešek jsem sice nestrávil žádnou bujarou oslavou (namísto toho stěhování), ale vše jsem si vynahradil již minulý týden během pobytu v NJ.

Mám před sebou poslední víkend, který si užiji čistě jako student; od přištího týdne totiž ze mě bude pracant. O tom ale až příště.

Prostě, life is good.