We were supposed to hit Six Flags theme park one more time as a company retreat, but due to the bad weather it was postponed to mid September… which made it impossible for me to attend, as I had already booked some flights to Miami, FL. Yep, that’s what lifeguards do :-D.

To be specific — we finished work by 9th September, my first flight was scheduled on early morning 12t September. So I had 3 more free days, which we really enjoyed with our friends from the pool. We went to a steakhouse (Outback), a pancake house (iHop)… It was all about eating, packing, and eating once more.

The very last night spent in Baltimore was as easy-going as possible. My friend Neeraj helped me out and let me stay at his place. And since he got new DSLR, we went our for a short walk in the harbor. And man, we took a lot of pictures :-)

Catching the flight in the early morning next day was easy — the transport in Baltimore is superb and after hopping on the first light rail (= train), I got  to BWI Airport a way sooner than I actually needed to. I was a bit afraid of the security checks and everything else, but as it turned out, nobody was really pushy and I was even able to „smuggle“ some  cosmetics I wasn’t supposed to be carrying :-).

I got to Miami right before lunch time and the only thing I had to do was catching a ship — yes, that’s right: We were supposed to go on a CRUISE :-). So I jumped on a blue van (service called SuperShuttle), paid 20$ and got to Miami Port. Once again, way sooner than I actually needed to. But it was a smart choice since there was a buffet lunch being served on the pool deck :-). Right after that, I waited for my friends to arrive… and then we left for BAHAMAS PARADISE!

The itinerary of our 4-day cruise adventure was as following:

• NASSAU @ Bahamas
• COCOCAY @ Bahamas
• KEY WEST @ Florida

Sounds amazing? It truly was! To describe my first experience to someone who has never been on a cruise, that’s almost impossible. Let’s just keep it to „the most awesome 4 days in my life“. Everything was taken care of, you didn’t need to do anything apart getting (at least) some sleep before another day full of eating and partying began. All that mixed with snorkeling, jetskis, gym, jacuzzi, and ordering room service at 2am :-).

The stops we made were great. It all worked like this: you arrived to a port in the morning, went for a breakfast (well, more like four breakfast meals in a row :-), then got off the ship and spend a day on Bahama island doing whatever you pleased, then got back, ate a snack, went to gym/running track and got ready for a rather posh dinner with several dishes (and deserts)… some rest afterwards before evening program (=parties) kicked in :-). That was it, 4 days in a row. We were „genuinely smashed“ — to quote our Aussie friends during the very last breakfast buffet.

In the end, I have to say I was really glad the cruise was over :-). Once we were back in Miami port, we jumped into a taxi and drove over to our hotel in South Beach. Even though we had some plans to see the beach etc., we all went to bed instead and slept for several hours. That was the aftermath after our cruise — it literally destroyed us, yet we had the time of our lives :-)

The only thing we needed to do that day was to pick-up my brother who was arriving from Tampa. And after that, another party. This time at Miami Beach with a couple of lifeguards from around Maryland and also 2 girls from Virginia, who were on W&T as well and also happened to be our high school friends.

As a part of our preparation, we went to liquor store and „got ready“ with some rum. Which was a bad decision to make :-) Right now, that night is often referred to as „a night we will never talk about“ since a lot of bad things happened. No one got injured (or arrested), fortunately, only „material damage“ :-)

After the „night we will never talk about“ we still had almost full three days left before our flight back to Europe. Even though we made a very thorough plan, we had to make a lot of changes as well since everything was a bit different from what we expected. Also, thanks to our wild party on Miami Beach, we lost like half-a-day that we spend in the bed… recovering :-).

So the next day was about sightseeing in Miami, and is there a better way to do it than with a bike? Sure not! To summarize, we biked for more than 40 miles and our main goal was to see Key Biscayne, which was one of the best things we could do! It was beautiful, stunning and we got to see some EPIC houses of american rock-stars and whatnot.

We got back just a couple of minutes before the bike-rental shop closed down. It was very adventurous (and tiring) ride, we got one flat (thanks to bad karma, of course :-), but we enjoyed ourselves like little kids. When I was selecting which pictures to include in this report, I almost started crying and wanted to go back right away :-). We had an unforgettable day, one that I would put among the best ones during summer 2012.

And to make things even more interesting, take a look at this video!

That was our last day in Miami. It was also a very first time we went to bed before midnight and instead of a party we went for a nice meal in a „local“ Cuban restaurant. We needed to get some rest — a long drive to Orlando was on the itinerary the very next day :-).

And it all started rather boring — a taxi drive to Avis car rental, getting another SUV (we ended up with KIA this time) and setting off for yet another fascinating adventure. It was a very long drive and we planned to make some sightseeing breaks. But, as always, we had to change plans :-). This time it wasn’t our fault entirely — our GPS broke down and we had to drive to Miami Airport to replace it, which caused us to cancel the trip to Everglades (national park with alligators and everything else). … I was actually really looking forward to seeing it all, but what the heck.

This wasn’t the last time we went to Florida :-).

With a new satnav (and some extra miles), we headed to Palm Beach, where we got a short rest and went for a „swim“. It was one of the nicest summer places and it had huge waves too, so we played — once again — like little kids!

After that, another 100+ miles to Cocoa Beach, our next destination. We were supposed to see Kennedy Space Center but somehow missed the opening hours… :-) So instead, we went to Ron Jon surf shop, one of the most famous surf places in the world. And since we were in THE surfers’ city, we had to hit the beach and grab some pictures too.

With Cocoa Beach crossed off of our list, there was one very last thing to do. It is actually related to our very first day in USA — when we arrived and got rid off all the responsibilities and paperwork at the aquatics office, we went to Domino’s Pizza for late dinner. And we made a deal that we would do the same thing on our very last day. So guess what :-)

Bellies full Domino style and everyone was happy. That was the very last evening in USA. But we were still more than 1 hour drive from Orlando Airport and had an (very) early flight to catch. Once again, to make a long story short — it all worked out, surprisingly we didn’t crash the car and got safely where we need to be. Then, it was just one very long day and we covered more than 6 thousand miles that day. Awesome? You bet…

True story! :-)

And now, 2 months later, I finally found some time (and motivation) to wrap up this diary. I will be repeating myself this time, but the summer we spent in Baltimore was one of the best times of my entire life — mainly thanks to the perfect work conditions we had, great group of people around us (mostly from high school) and absolutely laid-back lifestyle, which is something I miss the most right now. But what can you do… Life goes on, summer paradise is over and school/work schedule is fine too, only different.

Trust me, if you ever get a change to go on W&T program (lifeguarding or anything else), go for it. You won’t have time later on, that’s guaranteed… And if you take care of things soon enough, you will have an epic summer that will probably change the rest of your life :-D If you are not convinced yet, take a look at this photo collection from our whole summer!

After a very looong delay, I finally got around to finish my summer reports. Well, to begin with, the whole summer @ USA was absolutely AWESOME! Sure, there were couple things we didn’t particularly enjoy (like moving to another pool at the beginning/end of pool season), but as a whole, I am really glad we decided to go. And quite frankly — I consider it to be one of the best decisions I’ve ever made in my life!

So let’s go back now… to New York City, where I spent whole 5 days just because of NYC Triathlon. The whole race weekend was totally amazing, the minute I got to NYC, everything was all about sports and triathlon. And I loved it! Even the expo, where it was kinda discouraging to see all of the athletes picking up race packets etc., and me just staring at them (unlike the year bofore). But what the heck, I got some free merchandise, met my cousin and off we were to get ready for Jamaica Underwear Run!

That’s Friday, and since the race day is on Sunday… I got the whole Saturday free. Well except having to attend „a volunteer briefing“ since I was volunteering on the race day :-). The briefing was quick and I was quite glad to see hundreds of other like-minded people, all of them volunteering for one reason — guaranteed entry for next year’s race… Well, probably not all of them, but every other person told me that they are doing this because of their plans to race NYC Tri in 2012.

For the volunteering, I chose „athlete recovery“ zone, which was in my opinion one of the best places to be (compared to transition zones etc., where nothing really interesting happened :-). I got to see all of the finishers right after they crossed he finish line, provided them with foods/drinks and made sure that they got medical assistance if needed.

The briefing was taking place in Central Park, which was awesome, because one of my cousin’s friends was having a b-day party on sheep meadow. It was probably my first birthday celebration in US, and definitely in Central Park :-). Lots of food, (alcoholic) drinks, people… Fun times, I had even experienced my first Piñata.

With the b-day party done, I spent the rest of the day just walking around and absorbing the NYC atmosphere, which is unique! The race day was next morning and since we had to get up quite early (4am — because of the transtion zone set-up), you would probably expect that we would hit the bed soon… Well, not the case as one of my close friends recently moved to NYC and proposed going out for a beer.

So we went – to Brooklyn :-). It wasn’t just one beer, as usually… And to make long story short, I got back just 2 hours prior to when the alarm clock went crazy. So I didn’t get much sleep, but what the heck. Carpe diem, there will be plenty of time to get all the sleep needed in the grave, as one of my friends likes to say.

Race Day

The race day was just phenomenal. It was very long indeed, the weather was atrocious… but all of the athletes were quite determined and even though the start got postponed for more than half an hour, it was ALL awesome! What could be more descriptive than the official race day video from organizers (if you focus on the guy with umbrella at 1:12, you might find him familiar :-).

I enjoyed working as a volunteer quite a bit! We had a great team, lotta fun and had a chance to see all of the athletes right after they crossed the finish line, congratulate them and even take their pictures and what not. Once the elites were done, age-groupers started coming and it reminded me of the times when I worked by the finish line of Prague International Marathon. Simply awesome, true story!

After the race was over, my cousin and I went for a walk in NYC, grabbed an awesome sushi meal… and just enjoyed ourselves after very tiring day. The next day in the morning I was about to leave for Baltimore very early, so nothing really interesting, except when I missed the connecting train and got late to work, which was sort of a tradition for anyone travelling to NYC :-).

Next post is coming tomorrow and it will be a small follow-up on our one of the last trips to Philly & Wash DC. Right after that, it’s Miami time, baby!!!

A to s jedním jediným cílem – zachytit ty NEJ události a okamžiky, ke kterým v průběhu roku dojde.

Ono se to nezdá, ale když si takto zrekapitulujete uplynulých 52 týdnů, nestíháte se divit, jak rychle ten čas letí.

Ta 3-minutová videa si s oblibou pouštím několikrát do roka. A je opravdu zajímavé sledovat, jak se člověk mění a jak se mění i prostředí okolo něj. Taky mi pomáhají s připomínáním toho, že v životě bychom se měli řídit tímto mottem:

Do you live like today is the last day of your life?
~ Lance Armstrong (maybe :-)

Aneb carpe diem, jak říká můj milovaný bratr :-)

Pro úplnost zmíním ještě popis projektu na Flickr skupině:

Once a week post a photo of something you are most grateful for. This gives us a chance to reflect on the good things we have learned from or that have made us better in our everyday lives or things we just enjoy! I think everyone needs to be more grateful for what they have now days instead of always thinking about what we want! This is one of the things we can do to be more gracious people. It will be like a photo gratitude journal.

A závěrem – pokud jste předchozí Blessings projekty neviděli a máte chvilku volného času, mrkněte na rok 2009 a rok 2008.

Samotná oslava se již odehrála (v rodinném kruhu) a jedna (v přátelském kruhu) je ještě plánována…  Včerejší den byl ale taky poměrně „velký“ — díky programu Honors Academia se totiž odehrál celodenní kurz Etikety s L. Špačkem a P. Studenovským, tedy těmi největšími šajbami v oboru :-)

Kurz probíhal celý den, večer pak následovaly praktické lekce v restauraci Suterén:

• celkem 7 chodů (ústřice, dýňová polévka, husí prsa, krevety, kohout, daněk, créme brulé)
• lahodné bílé a červené víno,
• nespočet velkým i malých prohřešků vůči bontonu…

Takže jak asi tušíte, byl to nezapomenutelný večer :-))

Na střední školu vzpomínám moc rád – měli jsme suprový kolektiv a společně jsme zažili nespočet nezapomenutelných dnů (resp. večerů a nocí :-).

Poté, co jsme všichni odmaturovali a rozprchli se „do světa“, to ale vše najednou skončilo. Alespoň pro mě – byl jsem prakticky jediný, kdo odcházel do Prahy. Tohoto rozhodnutí rozhodně nelituji, nicméně prakticky ze dne na den jsem se přestal vítat s lidmi, se kterými jsem dospíval.

Tu a tam se sice zorganizoval třídní sraz — zejména v období Vánoc — to ale spíše byla taková formalita. Letos v létě jsem ale dostal nápad zorganizovat nějaký víkend v horách, na kterém bychom ty roky odloučení dohnali :-)

Po několik týdnech otálení (a zdárného zvládnutí státnic) jsem se konečně pustil do přípravy, hledání chaty atd. A vše se nakonec – světe div se – zorganizovalo!

Sraz nazvaný MGP Reunion 2010 se odehrál v posledním říjnovém víkendu, vyrazili jsme do Jeseníků a celkově si to maximálně užili:

• vyšplhali jsme se (a to prosím doslova) na Pustevny,
• vyfotili jsme se s „Radegastí“ sochou,
• pořádně si dali do trumpety (jídlem i pitím),
• našli několik „kešek“,
• zdolali jsme nezmary počasí v Novém Jičíně, a došli až na vrchol Svince.

All in all, legendary víkend… A příští rok znovu!

Všem známým, kamarádům, sportovcům a rodinným příslušníkům tedy přeji pokud možno co největší vánoční pohodu, bohatého Ježíška a taky maximálně úspěšný rok 2010, který alespoň pro mě bude dost zajímavý.

Plány se sice kvůli zranění trochu pozměnily (klidový režim na léčbu nestačí, bude potřeba skalpel :-|) a vše se vývojem událostí během předchozího dne tak trochu zkomplikovalo, ale člověk se na to musí dívat pozitivně.

Úraz na kolenu si vyžádá řádově několik měsíců léčby (optimistická verze 2, pesimistická 4 a více). Beru to tedy jako jeden velký challange a pevně věřím, že se „do starých kolejí“ dostanu snad již v dubnu (bez jakýchkoliv omezení, ale uvidíme, co budu psát za 4 měsíce).

Na červenec, kdy se koná triatlon v NYC, bych se tedy snad jakž takž připravit mohl, byť původně vysoké ambice na finish v pěkném čase jsou teď tak trochu impossible.

Nechci nic zakřiknout, když jsem minule psal o „snad již poslední návštěvě nemocnice“, jaksi mi to nevyšlo. Seknul jsem se, a to prosím dost hodně ;-)

Ale dost lamentování, následuje 5 dní maximální pohody a klidu, operace následuje až poté. Teď se tím vším nebudu zabývat; mám příjemnější věci.

Jako takový malý dárek pro početné čtenářstvo tohoto blogu jsem s bráchou poskládal jednu e-carrd, tak snad se bude líbit!

Samotný test byl jednak docela fajn zkušeností, ale především jsem si díky němu dokázal, že krev, pot a čas „obětovaný“ sportu v průběhu léta k něčemu byl. Letos jsem se zaměřil především na bike a poslušně hlásím, že za rok 2009 mám najeto necelých 3 000 kilometrů (což v absolutních číslech není až tak mnoho, ale pořád, jedná se prakticky o mou první cyklo-sezónu a s jejím průběhu jsem nadmíru spokojen – velké díky putují na adresu Biketouru).

Posun v celkové výkonnosti a vytrvalosti byl ovšem ohromný, kondici jakou mám teď jsem v životě neměl a celkově se cítím perfektně!

Nicméně, to je jen začátek. Příští rok přesedlám z MTB na silničku, v plánu je najet trojnásobek letošního objemu… to teprve bude ;-). Každopádně se těším, až budu moci provést srovnání letošních výsledků s těmi z příštího roku.  pak se uvidí, jak dopadne srovnání výsledků zátěžových testů ;-).

Níže následuje report, jenž dneska přišel. Ne že bych se tím nějak chtěl chlubit, ale než to všem posílat e-mailem, tohle bude jednodušší.

HODNOCENÍ: PETR HAVLÍK, 7. 10. 2009

1. Tělesné složení: velmi dobré, podíl depotního tuku (kaliperací dle metodiky IBP) je nízký, dosahuje jen 7,15 %  (pro vytrvalce je žádoucí cca 8 % tělesného tuku event. méně),  množství tukuprosté či aktivní tělesné hmoty ATH je dobré, vysoké, dosahuje 78,92 kg, index tělesné hmotnosti, body mass index BMI = 25,9 kg.m-2, svědčí o robustnější tělesné konstituci.

2.  Plicní funkce: výborné, nadprůměrné, usilovná vitální kapacita plic FVC, jednosekundový usilovný výdech FEV1 a vrcholový výdechový průtok PEF jsou průměrné, spíše slabší, odpovídají 87, 97 a 70 % normy či náležitých hodnot dle věku a tělesných dimenzí,  odpovídají ideální úrovni plicních funkcí pro vrcholové vytrvalců okolo 110-120 % náležitých hodnot, event. i vyšší.

3. Maximální aerobní předpoklady: max. spotřeba kyslíku dosáhla v testu na bicyklovém ergometru velmi dobrých 64,77 ml.min-1.kg-1, což výrazně převyšuje populační normu 44,1 ml.min-1.kg-1 a odpovídá žádoucí úrovni pro výkonnostní vytrvalce okolo 65 ml.min-1.kg-1 a více (u špičkových závodníků ve věku 20,25 let se udává až 70-75 ml.min-1.kg-1), velmi malý rozdíl mezi hodnotami na vyjádřenými na kg (64,77 ml)  a na  kgATH  (69,76 ml) odpovídá výbornému tělesnému složení závodníka.

4. Ekonomika oběhového systému vyjádřená tepovým kyslíkem (poměr spotřeby kyslíku a srdeční či tepové frekvence, resp. množství kyslíku připadající na jeden srdeční stah či „přenesené“ jedním srdečním stahem do periferie) je velmi dobrá, O2tep dosahuje 27,66 ml = 0,325 ml/kg, což se blíží žádoucí hodnotě cca 0,340 ml/kg event. více.

5. Ekonomika dýchání: dobrá, průměrná, frekvence dýchání (DF) je vcelku průměrná a dechové objemy (VT) jsou přiměřené v submaximech dosahují 1,93 a 1,70 litru, v maximu dosahuje dechový objem 2,28 litru a odpovídá využití 47,9 % usilovné vitální kapacity plic (FVC) , což je dobré využití plicních funkcí, žádoucí úroveň využití je 50-60 %. Využití kyslíku z ventilovaného vzduchu hodnocené ventilačním ekvivalentem (VEqO2 = podíl ventilace a spotřeby kyslíku, tj. počet litrů vzduchu proventilovaných plicemi, které připadá na 1 litr spotřeby kyslíku) je velmi dobré, v submaximech připadá na jeden litr spotřeby kyslíku nižších tj. ekonomických 23,1 a 20,2 litrů plicní ventilace, v maximu na 1 litr VO2 připadá ekonomických 26,1 litrů vzduchu proventilovaných plicemi (ekonomická či žádoucí úroveň VEqO2 je v  submaximech cca 22 a méně, v maximu pod 30).

6. Silově vytrvalostní předpoklady – max. výkon na bicyklovém ergometru – dosažený max. výkon je dobrý, dosahuje 400 W = 4,71 W.kg-1, tj. převyšuje populační normu 3,9 W/kg, ale nedosahuje žádoucí úroveň  5,5 -6,0 W.kg-1.

7. Anaerobní ventilační práh:  t.č. nižší, v procentuálním vyjádření vzhledem k VO2max dosahuje 70,9 %, ve výkonu je anaerobní práh nižší, odpovídá 208 W = 70,0 % maxima,  v hodnotě srdeční či tepové frekvence je práh nižší, 86,6 % SFmax, cílová úroveň pro vrchol sezóny je cca 83 % pro spotřebu kyslíku a výkon,  v SF až 93 % SFmax.

8. Max. koncentrace laktátu v krvi: tj. nepřímý ukazatel anaerobních předpokladů uplatněných v max. aerobním testu – nyní dobrá, LAmax = 13,00 mmol/l, u vytrvalců se zpravidla udává hodnota LAmax okolo 11-12 mmol/l.

Závěr:  Celkově velmi dobrá resp. nadprůměrná úroveň aerobní kondice (VO2max), průměrná je úroveň ekonomiky aerobní práce i silově vytrvalostní předpoklady. V tréninku doporučujeme dále rozvíjet úroveň VO2max a zlepšovat ekonomiku aerobní práce i silově vytrvalostní dispozice.

Pro další zvýšení fyzické kondice doporučujeme využívat tréninkových intenzit v pásmu anaerobního  prahu okolo 172 tepů/min (169-175 min-1), intenzita aerobního pásma trénink obecné vytrvalosti odpovídá srdeční frekvenci cca 153 tepů/min (150-156 min-1),  event. anaerobního zóny pro trénink rychlosti (např. úseky, interval. trénink) okolo 183 min-1, (171-177 min-1).

Dovolená na kolech je pro mě docela nová věc, první jsem zažil v červenci tohoto roku, kdy se výprava Biketour.cz vydala na Jižní Moravu. Celá akce se vydařila perfektně, dokonce se nám dlouze připravovaným husarským kouskem s „krádeží“ losovací truhly podařilo narušit dlouholetou vesnickou tradici na slavnosti Sedleckého vína.

Po víkendu na Moravě jsem se definitivně rozhodl pro absolvování cyklo zájezdu mimo území ČR, konkrétně do Chorvatska na Istrii, město Poreč. Výprava to byla pro Biketour.cz premiérová, když se teď na to ale koukám zpětně, nemám k celému pobytu jedinou výtku. Parta lidí byla naprosto suprová, organizace výletů taktéž (případně zajížďky a hledání cesty jsem vždy UVÍTAL, aspoň naskakovaly kilometry na tachometru…).

Pro spoustu kamarádů a kolegů byl popis mé dovolené poněkud šokující. Posuďte sami:

Slunce jsem namísto Slivovicí vítal panákem aminokyselin, to aby se svaly držely pohromadě a docházelo k rychlejší regeneraci ;-). Poté jsem každé ráno s pár dalšími jedinci vyrazil okolo 7 do moře na rozplavbu, která mnohdy pomohla s vylučováním zbytkového alkoholu…

Následoval biking, v průměru jsme najeli 70 km denně, což v 30° vedrech není zrovna málo ;-). Byly naplánovány i volné dny, ne však pro cyklo-magory, mezi které jsem se v průběhu pobytu zařadil ;-). Namísto odpočinku jsme se vydali na climbing těch největších krpálů okolo, památná je Vižinada s necelými 6km kurevsky výživného stoupání.

Večer jsme se dorazili v moři, a když zbyly síly, tak následně i v hospodě, případně cukrárně. Na závěr dne dávka proteinu a Regeneru, který zajistí, že další den (ne)budou bolet nohy. A aby se neřeklo, tak ještě jedny amina ;-).

Celkově jsem si to však náramně užil, suma sumárum jsem zdolal více než 500 km, k čemuž jsem potřeboval něco přes 32 hodin jízdy a zhruba 21 000 kCal. Měření samozřejmě bylo nepřesné vzhledem k velkým obědo-koupacím pauzám v průběhu dne, toto jsou ale hodnoty, které na mě vychrlil Polar sporttester.

Chlubení ale bylo dost, ať už mi věříte či nikoli, tohle byla ta nejlepší letošní dovolená. A dokonce si troufám říci, že to byla best vacation ever! A už se nemůžu dočkat, až se příští rok zorganizují naplánované akce, které budou (minimálně) stejně kvalitní!

Závěr věnuji poděkováním zejména těmto osobám:

• předsedovi Pavlíkovi za samotnou organizaci celého zájezdu, zodpovědnou přípravu a udržování pohodové atmosféry.
• Alešovi za podporu fanatizmu při zdolávání 500 km hranice ;-). Také za převoz ve stavu, kdy jsem zrovna nebyl schopen udržet balanc na kole.
• Zdendovi za usilovnou práci na Biketour.cz a přípravě fotogalerií; taky za pomoc při rozvíjení teorie Lehátko, kooperaci při přípravě/balení a především také sparingování na před-chorvatských vyjížďkách, bez kterých by Vižinada byla prokletá mnohem více.

Bude tady necelý měsíc a většinu času stráví na pobočce McDonaldu v Modřanech. Rodina Havlíkových tedy časem bude znát všechny postupy při přípravě všech McDonald burgerů, což je jisto-jistě žádoucí know-how.

Nicméně, krom práce se vždy najde čas i na trochu plezíru. Prozatím se toho moc nestihlo (vyjma pár dní strávených na Podolí, bruslení a hospody), to se ale během příštího týdne změní. Vyrážíme na Jižní město, kde jsou tradičně velmi povedené akce ;-).