Po vzoru Mr. Dvoraka z PCMag nabídnu krátké ohlédnutí za rokem 2007, který zanedlouho skončí, a vezmu to v bullet-pointech…

UK - inu, k UKačku není prakticky co dodat. Po dvou semestrech jsem se rozhodl studium přerušit, důvodu pro tento krok bylo povícero. Ten hlavní byl objem matiky, kterou jsem horko-těžko (ne)zvládal. Když se nad tím tak zamyslím, člověk nemusel studijní čas věnovat ničemu jinému než právě matice, což je další důvod, proč jsem se rozhodl přejít na…

VŠE - kde jsem zatím maximálně spokojen. Nestuduji sice ekonomii per say (jsem na 4ce, tedy fakultě informatiky a statistiky), ale i tak je to mnohem lepší. Pár chyb se také samozřejmě najde i zde, ale co by člověk chtěl, že ano ;-). Rozhodně mohu vyvrátit pochybná tvrzení typu “nejtěžší gympl v Praze” či “tramvajová škola” (pro neznalé — říkává se, že pokud vás nesejme tramvaj, VŠE zvládne i kdyby nechtěl). Po studentovi se vyžaduje, aby průběžně studoval prakticky ve všech kurzech, a díky kupě domácích projektů si připadám, jako kdybych se za poslední tři měsíce něčemu praktickému skutečně přiučil. Ted už jen zbývá úspěšně zvládnout zkouškové a hurá do druhého semestru.

PIM - velkou část svého života v roce 2007 jsem strávil v Pražském marathonu, kde jsem dělal recepčního, “děvku pro všechno” a chvíli také foreign-promo managera. Ničeho, co jsem v PIMu prožil, nelituji a rozhodně to pro mě byla jedna z největších zkušeností do života. Naučil jsem se jezdit v Praze, podíval se do světa, poznal svět pracujících a získal pár přátel, se kterými se potkávám dodnes. Daly by se určitě najít i nějaká ta negativa, nicméně těch je minimum.

BLANICE - od září mé nové bydliště v Praze. Vyhlášená party kolej není vyhlášenou party kolejí pro nic za nic, viz předchozí příspěvky a fotky na flickru. Někdy to tady proklínám, někdy si to tady nemohu vynachválit. Inu, jak se to vezme, za co jsem ale opravdu vděčný, je spousta nových friendů, se kterými jsem poznal nespočet nových věcí, na které se prostě nezapomíná.

FRIENDS – tady nebudu nic psát, jen přidám pár obrázků těch, kteří jsou mi nejbližší.

SPORT - život bez pohybu? no f**king way! Jak jsem již psal, na kolejích člověk pozná mnoho nových věcí, jednu kategorii v mém případě tvoří sportovní aktivity — jmenovitě spinning a tae-bo. Oslovily mě natolik, že jsem se rozhodl udělat si licenci instruktora. Zatím je to ale jen plán ;-). V průběhu semestru jsem ještě pravidelně chodíval plavat na Podolí, tu a tam zašel zapumpovat se železem do nevybavené kolejní posilovny a venku párkrát předvedl, v čem spočívá krása free-style frisbee. Nesmím opomenout boulder/rock-climbing, i když vzhledem k poloze mého současného bydliště šlo lezení poněkud do ústraní… Hlavní cíl — uběhnout marathon pod 4hod — sice uskutečněn nebyl (viníkem je zranění kolena), ale hádám, že tento či nejpozději v roce nadcházejícím se to podaří!

FAMILY - v roce 2007 se přihodilo něco, co mě zatím nepotkalo, a sice smrt jednoho z nejbližších. 6. listopadu zemřel mamčin tatínek, kterého těsně před operací potkala krátká, avšak závažná nemoc. Prožili jsme spolu toho opravdu vela. Život jde ale dál, tak či onak jsme se s tím všichni smířili a jsem rád za všechny vzpomínky, která zůstaly.

CESTOVÁNÍ / KULTURA – rok 2007 byl co se plezíru týče poměrně bohatý. Vyjmenovávat všechny výlety/výstavy/divadelní představení/filmy, které jsem za uplynulých 12 měsíců absolvoval, by vydalo na několik samostatných příspěvků. Uvedu však, co mě oslovilo nejvíce — výstava fotografií World Press Photo v prostorech pražského Karolina, při které jsem si uvědomil, co vše je schopna fotografie vyjádřit a proč se bez ní dnešní svět medií neobejde.

Tot asi vše ;-). Všem přeji do Nového roku jen to nejlepší, at vykročíte tou správnou nohou a at se daří ve všem, na co sáhnete!

created by stepan-elias

Vánoce jsou tady, cesta domů mě čeká dnes večer. Poslední dva týdny se člověk nezastavil — škola, sport, děvčata… ;-). Za dvě a půl hodinky mě čeká zápočet z Italštiny, pak balení a kolem deváte večer nástup do Borisového fára a přesun do Nového Jičína. Abych pravdu řekl, už se nemohu dočkat. Vánoce jsou Vánoce, těším se na ně jak malý kluk. Pravděpodobně tady bude teď pár dní mrtvo, to ale asi všude ;-).

Těm, co nedošel můj e-mail s přáním, přeji Merry xMas a Happy New Year tímto příspěvkem, obrázkem níže a touto e-card!

Vánoce na koleji ;-)

Včerejší sobota byla pro mě a maine freunda Majkla vyloženě sportovní. Celý den začal poměrně vydatným spánkem, následovala psychická příprava, balení a pak přesun na jednu z nejlepší sport-akcí, které jsem za svůj život absolvoval. Spinbike Klub pod vedením Káji Polívkové pořádal již 7. ročník spinning marathonu, tedy pětihodinového šlapání ve dvojicích. Celkem 10 instruktorů, 30 kol, 60 pohodových spinnerů — k tomu kupa jídla/pití, super hudba a atmosféra. Prostě něco nezapomenutelného.

K mému překvapení jsem dneska relativně ok, s chůzí byly problémy jen ihned poté, co jsme sesedli z kola. Přítomní byli i sponzoři, kteří poskytli poměrně hodnotné ceny. Jejich rozdělování mělo formu tomboly a oba dva jsme si něco málo odnesli (Majkl mapu Tater ;-), já nafasoval super rukavice Swix). Neméně zábavná byla i after-party, kde jsme se seznámili s několika instruktory, popili trochu vína a piva, aspoň částečně zredukovali energickou ztrátu a zatancovali si.

Cesta domů byla taky docela úsměvná. Jedna z instruktorek nám zapůjčila svůj kostým Santa Clause, a vzhledem k tomu, že jsem v sobě již “něco málo” měli, oblékli jsme si jej. Jaké to asi bylo překvapení pro řidiče autobusu a ostatních cestujících, když viděli dva připilé mladíky v kostýmu Santy s láhví v ruce? Co následovalo na koleji, zde rozebírat nebudu ;-), raději přidám ještě dvě videa, ať máte aspoň hrubou představu o tom, jak takový spin-marathon vyzerá… Zbytek fotek na Flickru.