Po dlouhé době trávím víkend v Praze, a tak jsem se rozhodl podniknout menší výlet. Ne že bych jel někam daleko, ale přeci jen, trvalo mi něco málo přes hodinu, než jsem se dopravil na Ladronku, ráj in-line bruslařů. Vyrazil jsem chvíli po obědě, v metru přečetl několik stran Vlastního Životopisu Agathy Christie, kterým se prolouskávám už asi měsíc. Po příjezdu na určené místo jsem kvapem obul brusle, na iPodu jsem vybral svůj in-line playlist a začal kroužit.

K mému překvapení tam bylo poněkud více lidí než obvykle, zejména pak těch “pěších”. Jak jsem zjistil až na místě, konal se sportovní Den Ladronky 2007. Hlavní atrakcí měl být Quicksilver Skate/BMX stage, avšak za tu dobu, co jsem projížděl kolem, se tam prakticky nic zajímavého nedělo, jen tam pobíhali pohledné hostesky. Mnohem atraktivnější — alespoň pro mě — bylo freestyle frisbee exhibice v podání Terrible Monkeys či venkovní trénink pražského rugby teamu Panthers. Nejvíce jsem si ale užil objíždění a vyhýbání se lidem/idiotům, kteří nedodržovali značení, a pletli se tak do cesty nejen mně, ale všem dalším bruslařům. (Na Ladronce to funguje tak, že máte dva pruhy — každý 2 metry široký — pro cyklisty/bruslaře a vedle nich chodník pro pěší, viz obrázek níže).

Pár blbců se tam najde vždycky, avšak díky onomu slavnostnímu dni těch blbců bylo nespočet. A tak se mi poprvé v životě podařilo někoho sestřelit, a sice fotografa s DSLR. Nehoda to naštěstí nebyla nijak závažná, pěkně jsme spolu ulehli na zem, bez závažnějších následků jak na nás samotných, tak na jeho Nikonu D80 ;-).

Ale to už ke sportu prostě patří… Okruh 3,46km jsem objel celkem 7x a byla to rozhodně jedna z nej vyjížděk, které jsem kdy podnikl. V Novém Jičíně podobné místo není, a byť jsem skoro celý srpen brázdil hlavní cestu ve večerních hodinách, abych nebyl na obtíž motoristům, tady tomu se to pochopitelně nevyrovná.

A to je také důvod, proč mám Prahu tolik rád. Je zde prostě všechno, nač si člověk vzpomene, avšak někdy je toho až příliš. A to je zase důvod, proč mám rád NJ ;-).

Abych to zakončil, kolem půl páté jsem se vydal nazpět. Cestu v tramvaji mi zpříjemnil nějaký wanna-be expert na bezpečnost, který chodívá na Ladronku fotit bruslaře v situacích, kdy jim toho k pádu moc neschází… a údajně sestavuje nějakou zprávu/návrh p. Chalupovi (wtf?), který se dotýká právě nevhodně řešeného značení a nedostatků v bezpečnosti na Ladronce obecně. (Poznámka na okraj: letos v dubnu byli z Ladronky vykázáni rychlo-bruslaři, což má být údajně zásluha onoho Mr. Chalupy; o prospěšnosti tohoto kroku si ovšem myslím své.)

Cesta v metru pak byla opět ve znamení Agathy Christie, svůj výlet jsem završil nákupem v Hypernově, kde se mi podařilo pokladnici-brigádnici zmást natolik, že jsem dostal chleba zadarmo a ušetřil tak necelou dvacetikorunu ;-). Večer ve znamení vaření a kultury — kuře společně s pátým dílem Band of Brothers předčí jen máloco. Navýsost parádní den! A zítra hurá do školy :-(.

Dnes ráno přibližně v 9.45 jsem si s p. děkanem Prof. Ing. Janem Segrem, CSc. potřásl rukou a slíbil, že budu plnit své studijní povinnosti řádně a poctivě. Následně jsem obdržel index a poslušně odkráčel zpět do lavic, tak jako ostatních +– 300 studentů.

Celý obřad začal v osm hodin ráno po příchodu představenstva. Probíhal přesně podle daného časového harmonogramu, jen usazování dle abecedního pořádku bylo poněkud úsměvné (vzhledem k počtu studentů se není čemu divit). Po vyslechnutí několika proslovů o tom, jak je FIS a VŠE obecně super a cool (nemyšleno nijak hanlivě), poté následovala ona slib-procedura.

Kdybych měl dnešek srovant s imatrikulací na UK, bylo poněkud méně formální. Už jen prostory, kde vše probíhalo (Nová aula na Žižkově vs. Karolinum). Tím neříkám, že to bylo horší/lepší, jen prostě jiné. Po tomto víkendu se to rozjede, takže stay tuned!

Myšleno veškeré papírování spojené s VŠE. Dneska proběhla povinná instruktáž pro studenty prvních ročníků na FIS, které jsem se bohužel nezúčastnil ;-). Zašel jsem na ni totiž již včera, kdy byli zaškolováni studenti FPH. Důvodem nebylo nic jiného než zápis TV, na který se člověk musí fyzicky i psychicky pořádně připravit. Fyzická část zahrnuje časné vstávání a silná ramena při tlačenici ve dveřích; ta psychická spočívá v neústalé frustraci, že vámi vybraný kurz nebude při své kapacitě možné si zapsat, neb na danou hodinu připadají na každou fakultu 3 místa (sic!), což je z celkového počtu x-set studentů poměrné úsměvné…

A tak jsem dnes ráno vyrazil zapsat si plávání na Podolí každou středu od 10 do 11. Po vyzvednutí ISICa jsem se usadil na chodbě a vyčkával, až hodiny na chodbě zobrazí 10.00, tedy dobu, kdy zápis formálně začíná. Neformálně začal až o 15 min později, neb se m’am mající plavce na starosti musela vykecat se svým kolegou, který šéfuje fotbalistům. Vměstnal jsem se do první várky, popadl prupisku a… zapsal se ;-). Měl jsem nesmírnou radost. Taky aby ne, od PS Podolí dostanu čipovou kartu a budu chodit zadarmo plavat!

Dnes rovněž skončil elektronický zápis předmětů. Se svým rozvrhem jsem relativně spokojen, jen mi stále chybí angličtina, kterou jsem po vyhodnocení automatického zápisu nedostal. Snad se mi to podaří domluvit s některým z pedagogů osobně, pokud ne, užiju si tento semestr pouze s Italštinou.

Zítra ráno imatrikulace (=obdržení indexu), v pondělí pak ostrý start. Všem studentům, kteří již začali a i těm, kteří teprve začnou, přeji do nového školního roku hodně úspěchů! Uvidíte, že to budete potřebovat ;-).

Můj nový domov